Jak dopadli hrdinové pražského osvobození? Jednoho popravili, druhý skončil v kriminále
Karel Kutlvašr a Jaromír Nechanský patřili mezi velitele a hrdiny, kteří v květnu 1945 stáli v čele osvobození Prahy. Komunistická justice je ale namísto odměny odsoudila – Kutlvašr strávil dlouhá léta ve vězení, Nechanský skončil na popravišti.
„Velení povstání se chystaly ujmout dvě skupiny vzniklé mimo rámec České národní rady. Velitelství Alex, nazvané podle krycího jména brigádního generála Františka Slunečka, působícího dosud v ilegalitě na venkově a představujícího zbytky Obrany národa, se koncem dubna přesunulo do Prahy a zřídilo vlastní Ústřední národní výbor.
Ten se však rozpustil, protože Slunečko uznal Českou národní radu a na jejím zasedání 2. května jmenoval vojenským velitelem Prahy generála Karla Kutlvašra. Mezitím Česká národní rada jmenovala vlastní vojenský výbor v čele s kapitánem Jaromírem Nechanským," píše v knize Praha ohrožená 1938 – 1945 Peter Demetz. Jeho slova připomněl Český rozhlas Plus v pořadu Jak to bylo doopravdy.
Karel Kutlvašr a Jaromír Nechanský byli typičtí prvorepublikoví důstojníci, kteří bojovali za osvobození Československa a porážku nacismu. „Naštěstí oba profesionální vojáci s prvorepublikovým vychováním zvládli i to, že teoreticky by měl velet Jaromír Nechanský, jak určila Česká národní rada, ale byl vojenskou hodností v nižším postavení než generál Kutlvašr," vysvětluje badatel a host pořadu Jiří Padevět.
Otázkou zůstává, jak vůbec vznikla a fungovala právě ona Česká národní rada. Podle Jiřího Padevěta ji vlastně nikdo nejmenoval. „To už se iniciativy chytili lidé z tzv. ulice, ale nakonec byla vedoucí silou a bohužel tam od začátku dominoval komunistický vliv reprezentovaný Josefem Smrkovským."
Politické zadání komunistů
Praha a s ní celé Československo bylo osvobozeno, dorazila také sovětská vojska, prezident Edvard Beneš z londýnského exilu – příznačně pro další vývoj situace ale přes Moskvu – a nadšení lidí neznalo mezí. Radost ale alespoň pro některé netrvalo příliš dlouho.
Vzápětí začali fungovat tzv. sovětští poradci se zcela mimořádným vlivem na domácí politiku a ti byli také klíčoví pro další životní a profesní příběhy obou hlavních protagonistů. Ti se totiž ocitli v nemilosti, protože právě ke komunistům nepatřili. Jaký prohřešek, mohli bychom dnes s jistou dávkou ironie podotknout. Oba naši hrdinové se vzápětí ocitli na „černé listině".
Hned 30. srpna 1945 dostal „padáka" Jaromír Nechanský a v únoru 1948 Alexej Čepička, tehdy zeť Klementa Gottwalda a generální sekretář Ústředního akčního výboru Národní fronty, sepsal seznam generálů, kteří mají být propuštěni. Jmen bylo celkem třicet, generál Kutlvašr byl uveden na 9. místě.
Oba vojáci a hrdinové – gen. Karel Kutlvašr a kpt. Jaromír Nechanský – se pak ocitají před soudem, ale každý v jiném procesu a každý s jiným zdůvodněním. Oba se dle komunistické justice, kterou řídila právě Komunistická strana Československa, „provinili". Obviněni byli na základě politického zadání a jejich provinění se nám opravdu může zdát přinejmenším absurdní.
'Počkala, až Mengele otočí hlavu.' Poslední váleční hrdinové vypráví své příběhy
Číst článek
Jaromír Nechanský končí na popravišti, Karel Kutlvašr na dlouhá léta v nejtěžších kriminálech. Jistou ironií je, že v polovině 50. let dokonce v Leopoldově s německým generálem Rudolfem Toussaintem.
Oba pánové spolu podepsali tzv. separátní smlouvu, která řešila situaci v Praze před jejím osvobozením. Právě ta se stala předmětem „zásadních" výhrad komunistů vůči tehdejším vojenským velitelům Pražského povstání. Zdůvodnění bylo, že se rozhodli sami, bez komunistů, vysvětluje Padevět.
Hrdiny, kteří byli uctíváni v souvislosti s osvobozením Prahy, pak byli ti, které určila komunistická strana. Ti skuteční byli zároveň s tresty, které jim byly uděleny, pak také na dlouhá desetiletí vymazáni z dějin. „Skutečná úcta byla těmto hrdinům přiznána až po roce 1989," konstatuje Jiří Padevět.
