Věda uprostřed Pacifiku: od kryobanky korálů až po farmu mořských koníků
Mohl to být tropický ráj s luxusními hotely a soukromými plážemi. Místo toho se Kokosový ostrov na Havaji stal domovem prvotřídní vědy. Více než desítka špičkových výzkumných týmů tam studuje korály, řasy i mořské savce. Český rozhlas dostal unikátní šanci do tamních laboratoří nahlédnout v rámci série reportáží Vědecká dobrodružství. První díl ostrovní vědeckou instituci uprostřed Pacifiku představuje.
Na malém molu nastupuji do motorového člunu. Jinak se na Kokosový ostrov nedostanu, ledaže bych se na něj rozhodla doplavat. Převozník zaměstnaný Havajským institutem mořské biologie tu každý den pendluje mezi břehem a ostrovem a vozí vědce do práce a zase zpět. Asi po minutě jízdy vystupujeme u malého bílého majáku a vydáváme se na cestu po jednotlivých laboratořích skrze pěšiny lemované kokosovými palmami, banánovníky i pomerančovníky.
Sýček je v Česku na pokraji vyhynutí. Může za to hlavně intenzivní zemědělství
Číst článek
Na počátku dvacátého století ostrov o velikosti pěti hektarů v zálivu Kaneohe Bay vlastnilo biskupství. Od něj si jej koupil majitel závodu na tuňákové konzervy Christian Holmes, který jej přetvářel na vlastní soukromý ráj. Navezl na něj písek, aby jej rozšířil, zasadil stovky exotických stromů a zřídil malou zoo.
Po smrti Holmese koupil ostrov ropný magnát Edwin Pauley a hostil na něm řadu amerických prezidentů. V padesátých letech tam nechal pro Havajskou univerzitu v Manoi, která si přála být více v kontaktu s terénem, postavit první laboratoře. Z rukou dalších pozdějších vlastníků se pak škole nyní jedenáctihektarový ostrov dostal do vlastnictví a dnes na něm sídlí přes deset specializovaných vědeckých týmů.
Koráli v přirozeném prostředí
Nejsou to ale krásy ostrova, které dělají z místa ideální útočiště vědy. Je to jeho výhodné umístění. „Kdykoliv potřebuji korála pro svůj pokus, stačí mi nasadit si šnorchl a masku a můžu se pro něj potopit v zátoce, ve které náš institut sídlí,“ chválí polohu česká vědkyně usazená na Havaji Eva Majerová.
Cenné jsou také zdejší specifické podmínky: „Kaneohe Bay je hodně výjimečný, protože tu docházelo v padesátých letech k rekultivaci korálů. Můžeme zjišťovat, jakým způsobem vznikal zdejší ekosystém. Dnes tu žijí poměrně tolerantní jedinci. Teploty vody v zálivu mají výraznější výkyvy, než kdybychom byli na otevřeném moři, jezdí tady spousta lodí a pohybuje se tu řada turistů, stres korálů je tady výrazně větší než na zbytku Oahu (nejhustěji obydlený ostrov Havajského souostroví, kde leží také metropole Honolulu – pozn. red.). Dá se krásně porovnávat, jak koráli prospívají a brání se stresům tady, a na jihu na Waikiki nebo Hanauma Bay, kde nejsou tak tolerantní a rychleji umírají.“
Eva Majerová se sem dostala jako nadšená potápěčka a milovnice mořského života a s unikátní expertizou v oblasti buněčné mikrobiologie. Korály totiž často studují ekologové, algologové nebo podmořští biologové. Nikoliv ale molekulární biologové jako ona. To jí dává výhodu zkoumat celý proces z jiné perspektivy. Při procesu se totiž zaměřuje na geny, které se spouští v moment, kdy se korál učí s vysokými teplotami vypořádat.
Od surfování k mořské biologii
Svou lásku k oceánu má jediná Češka pracující v Havajském institutu mořské biologie společnou s většinou jejích kolegů. Neuniká mé pozornosti, že mezi výzkumnou výbavu tu běžně patří potápěčské brýle se šnorchlem, neopren a ručník. S oceánem má spousta výzkumníků blízký vztah odmalička.
Čeští vědci pomáhají zachraňovat deštné pralesy v Africe. Problém jsou pytláci i hledači zlata
Číst článek
„Vyrostl jsem u moře,“ líčí Evin kolega z laboratoře Carlo Caruso, jak byl oceán byl od malička součástí života celé komunity. Ale jeho cesta sem byla spletitá. Nejdřív se stal školním učitelem, pak pracoval v laboratoři. „Nějakou dobu jsem byl rangerem v národním parku v Americké Samoi, kde jsem zakusil, jak krásní koráli jsou. Tato zkušenost mě donutila pohlížet na ně jako na národní poklad. Přemýšlel jsem, jak jej pomoci zachovat. Začal jsem korály studovat. A teď jsem tu,“ vypráví.
Ty Roach dokonce zanechal kariéry v oblíbeném havajském sportu – surfingu – aby se stal profesionálním vědcem: „Naučil jsem se surfovat na východním pobřeží v Severní Karolíně, kde jsem vyrostl. Vlastně jsem se na Havaj přestěhoval až poté, co jsem ukončil svou profesionální surfařskou kariéru… jak ironické!“ směje se výzkumník tomu, že právě na Havajských ostrovech jízda na nezlomené mořské vlně vznikla.
K dispozici písčitá pláž
Ke vstupu do laboratoří, mezi nimiž se nachází například kryobanka korálových tkání nebo nádrž se žraloky, je potřeba pozvání někoho z tamních pracovníků nebo Havajské univerzity v Manoi. Veřejnost má přístup na krátký pás bílého písku, který se vědci rozhodli ponechat jako veřejnou pláž. Musí si na ni ale doplavat nebo přijet člunem. „A nesmí se pak z pláže vzdálit ani odnášet jakoukoliv mušličku nebo kamínek,“ varuje Eva Majerová.
Nepřítelem dubů v Moravské Amazonii je sám lesník, varují odborníci. Lesy ČR s tím ale nesouhlasí
Číst článek
Zájemci mají nicméně možnost zapojit se do některého z osvětových programů, které Havajský institut mořské biologie ve svých prostorách pořádá. Havajci si své přírody považují, motivy tamních rostlin a podmořských živočichů nosí na svých proslulých barevných košilích.
Na kterých konkrétních vědeckých projektech havajští vědci pracují? Proč k tomu využívají i satelitní technologie nebo drony? A jak se Havajané pokouší ochránit ohrožené druhy vodních živočichů? Sledujte Vědecké dobrodružství z Havaje mezi korály a mořskými savci každý den na Českém rozhlasu Plus v 7.25. Všechny díly najdete online zde.
