Je to jen dovršení zkázy, bude se bourat, říká o hořící hale v Hostivaři pravnuk továrníka, který ji postavil
„Mohl jsem tam klidně uhořet, kdyby tam vybouchlo později,“ komentuje požár haly v pražské Hostivaři Jan Patera, pravnuk jednoho z továrníků, kteří areál postavili. Mezi první a druhou světovou válkou v něm vybudovali mezinárodně známou továrnu na obráběcí stroje. Patera objekt navštívil před měsícem a další návštěvu plánoval na středu. Den předtím tam ale vypukl velký požár, s nímž bojovalo 200 hasičů.
Kdy jste objekt naposledy navštívil?
Byl jsem tam asi před měsícem, viděl jsem, v jakém to tam je stavu. Vím, že se celý areál má likvidovat. Proto jsem se o to chtěl zajímat a na dnešek (středu) jsem tam měl objednanou prohlídku s historikem.
Bezmála 200 hasičů z 39 jednotek: požár v Hostivaři je pod kontrolou, zásah pokračuje
Číst článek
Informace, že areál se má demolovat, je tedy pravdivá?
V létě se to má celé demolovat, vznikne tam logistický park. Ze strany města tam byly snahy to ochránit kvůli architektonickým kvalitám, to neprošlo. Právě teď se skladovací prostory vyklízely.
Co se v areálu původně vyrábělo?
Ačkoliv vzhledem k dnešní situaci je to s podivem, mezi válkami to byla fabrika, která patřila k technické špičce v oboru. Vyráběly se tam obráběcí stroje, kovový nábytek a vzduchotechnika. Jedna z nejvýznamnějších zakázek byla třeba krypta ve Svatém Vítu nebo obří archiv pro Státní zabezpečovací službu na Smíchově. Ačkoliv je ten areál významná stavba od architekta Bohumila Hypšmana, který stavěl dnešní budovu ministerstva zdravotnictví, za komunismu se různě necitlivě přestavoval a od roku 2000 jsou tam nějaké sklady, autoservis a pouze to dožívá. Pár měsíců před demolicí vznikla takováto věc.
Oficiálně s místem, kde továrna stála, dnes již nemáte nic společného. Proč jste ji chtěl navštívit?
Zajímalo mě, co moji předkové vyráběli. Viděl jsem, v jakém to tam je stavu, že je tam nějaká výrobna matrací a všeho možného. Všichni už tam měli výpovědi.
V jakém stavu to tam tedy bylo?
Neměl jsem možnost se podívat všude, fungoval tam nějaký provoz, vyráběli tam matrace trošku v polních podmínkách. Byl to areál před demolicí, čili ve stavu přerodu. Co vím, nájemníci měli prostory vyklízet a došlo tam k takové nešťastné věci.
Všiml jste si, co tam skladovali?
To je všechno obezděné, jsou tam takové kobky, kam se nedostanete. Já jsem se dostal pouze do výrobny matrací, byla to taková garážová výrobna, nějací podnikavci prostě využili prostoru, který se tam nabízel, než se to celé zboří a vytvoří se tam logistický park.
Škoda 45 milionů
- Požár haly vypukl v úterý kolem 13.00, hasičům se oheň podařilo dostat pod kontrolu po 12 hodinách. Ve středu ráno jsou podle informací mluvčího pražských hasičů Martina Kavky na místě tři jednotky, které dohašují skrytá ohniska a rozebírají trosky a ohořelé zbytky materiálu. Podle jeho odhadu budou hasiči na místě do středečního odpoledne.
- Podle úterních informací hasičů v hořící hale kolem 14.00 něco vybouchlo, zřejmě šlo o tlakové lahve. V hale byl nejspíš uskladněn molitan nebo pneumatiky. Halu v ulici U Továren si podle Kavky pronajímalo několik firem. Podle registru ekonomických subjektů má na této adrese sídlo deset firem.
- Podle předběžného odhadu vyšetřovatelů způsobil oheň škodu 45 milionů korun. Policie případ vyšetřuje jako obecné ohrožení z nedbalosti.
Proč jste se o objekt tolik zajímal?
Můj pradědeček Jaroslav Podhajský a jeho starší bratr Otakar Podhajský celou továrnu v roce 1913 založili a vystavěli, v blízké administrativní budově, která nehořela, bydleli. Narodila se tam a vyrůstala moje babička, prarodiče tam měli svatbu a podobně. Je to kus rodinné historie. Já jsem vlastně jediný žijící potomek Jaroslava Podhajského. On se po roce 1945 podílel na vrácení českých strojů za války vyvezených do Německa, ale dostal upozornění, že by se neměl do Československa vracet, takže emigroval do Brazílie, kde pak 20 let žil.
Co se v areálu dělo po tom, co podnik komunisté znárodnili?
Přešlo to pod národní podnik TOS Hostivař, který je dodnes známý. Později tam vzniklo učiliště, které tam bylo asi do roku 2000 stejně jako výroba. Potom se tam z toho staly sklady.
Chápu, že areál stejně čekala demolice, přes to, jak se vám informace o požáru poslouchala?
Řekl bych, že je to dovršení probíhající zkázy, tečka za dějinnou epochou. Vyděsilo mě to, protože dnes (ve středu) jsem tam měl jít. V místech, kde hořelo, jsem se před měsícem procházel a mohl jsem tam klidně uhořet, kdyby tam vybouchlo později.
