Bělorusko má Lukašenko pod kontrolou, ohrožení cítí z Ruska, říká disident Bjaljacki
Změny na Ukrajině nepodlomí režim prezidenta Alexandra Lukašenka v sousedním Bělorusku, zhodnotil běloruský disident a bojovník za lidská práva Ales Bjaljacki. Loni touto dobou se ve vězení dozvěděl, že jako vůbec první získal Cenu Václava Havla za lidská práva. Do Prahy přijel na konferenci věnovanou letošnímu nositeli této ceny, ázerbájdžánskému aktivistovi Anarovi Mammadlimu.
Ales Bjaljacki se ještě v červenci a srpnu zotavoval z tříletého pobytu ve vězení a jezdil na pozvání lidskoprávních organizací na západ.
Nyní se opět zapojuje do ochrany občanských práv a svobod v Bělorusku. Prezident Alexander Lukašenko se podle něj bojí jakýchkoli revolucí.
Běloruský disident a laureát Ceny Václava Havla přijel na konferenci do Prahy. Povídal si s ním redaktor Pavel Novák.
Ať už to byla oranžová revoluce na Ukrajině, revoluce růží v Gruzii nebo letošní svržení vlády ukrajinského prezidenta Janukovyče. Víc než reakce občanů má ale strach ze svého většího souseda.
„V tuto chvíli má Lukašenko dost účinné nástroje potírání běloruské opozice. Cítí, že má situaci ve státě pod kontrolou a není to jeho hlavní starost. Největší ohrožení teď cítí z Ruska,“ říká Bjaljacki.
Z otcovy strany je podle něj Lukašenko Ukrajincem, a proto mu prý není dění v této zemi úplně cizí. Bělorusové jsou ale na rozdíl od Ukrajinců víc lhostejní a méně národně uvědomělí, upozorňuje Ales Bjaljacki.
„Lukašenko je typ diktátora, kterého Ukrajina nikdy ve svém čele neměla. Na Ukrajině byla legální opozice. Měla své strany v parlamentu. Měli tam víceméně svobodná média a také demokraticky zvolené poslance místních rad. Nic z toho u nás není,“ popisuje běloruský disident.
Na Ukrajině se podle něj válčí a Bělorusové nechtějí, aby to v jejich zemi dopadlo stejně, vysvětluje Bjaljacki.
„Sociologové sice tvrdí, že Bělorusové si přejí změny, ale nechtějí, aby se jich dosáhlo válkou,“ uzavírá disident.
