Proč Emmanuel Macron navrhl na post eurokomisaře právě Stéphana Séjourného?
To jsou taková temná zákoutí francouzské politiky. Stávající vládu brzy nahradí nová a šance, že by si jej nový premiér do svého týmu vybral, je mizivá. Předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová Macronovi vzkázala, že je ochotná svěřit funkci místopředsedy a jedno z klíčových portfolií francouzskému kandidátovi, avšak pouze za podmínky, že jím už nebude Thierry Breton.

Prezident mohl odmítnout, místo toho se jej ale rozhodl obětovat a vsadit na někoho, kdo mu je blízký, loajální a dobře známý. A tím je Stéphane Séjourné.

Bruselský web Politico zmiňuje, že podle jím oslovených francouzských unijních úředníků vliv země v Komisi s novým portfoliem průmyslové strategie upadá a její šéfka si na prezidenta mohla dovolit naléhat vzhledem k jeho oslabené pozici po červnových eurovolbách. Souhlasíte s tím?
Ve chvíli, kdy se Ursula von der Leyenová rozhodne podobná slova šéfovi Elysejského paláce říct, je tomu tak i proto, že podle svého mínění má v rukou karty, které on v okamžiku rozpuštění parlamentu a prohry v eurovolbách ztratil.

Francie má stále problém sestavit vládu, pořád neznáme jména jejích nových členů. Macron v situaci, kdy byl v rámci Evropy jedním z nejangažovanějších politiků a kdy to byl on, kdo před pěti lety staronovou předsedkyni do čela Komise prosazoval, politicky řečeno tak trochu ztrácí půdu pod nohama.

Šéfka unijní exekutivy využila situace, která by za normálních okolností nenastala. A v neposlední řadě jde především o to, že francouzský prezident chtěl mít v daném portfoliu jemu oddaného a blízkého zástupce, jak jsem zmínila.

Výhra i prohra zároveň 

O kandidátech na klíčová ekonomická portfolia se v souvislosti s těmi týkajícími se obchodu či energetiky mluvilo i v České republice, vládou navržený ministr průmysl a obchodu Jozef Síkela (STAN) nakonec dostal na starost mezinárodní spolupráci. Mohl tedy zmíněný politický „obchod“ mezi Ursulou von der Leyenovou a Emmanuelem Macronem ještě na poslední chvíli zamíchat jejich rozdělováním? Jen doplním, že původní kandidát Thierry Breton se u Ursuly von der Leyenové netěšil přízni, jelikož ji kritizoval za to, jak Evropskou komisi vede.
Pro začátek, Macronovým kandidátem byl po dlouhou dobu rezignující eurokomisař Thierry Breton. Hlava státu chtěla zároveň v nové Komisi získat důležitý, viceprezidentský post. Právě proto se rozhodla dosavadního kandidáta vadícího von der Leyenové vyřadit ze hry a s novým jménem si u ní zajistit záruku vyšší funkce.

Od chvíle, kdy se Francie o daný typ portfolia v podstatě přihlásila, tak nebylo pochyb, že se jí ho podaří získat. Předsedkyně Komise také složení exekutivy dost inovovala, nevidíme tam žádná staronová jména. Netuším, jaké čeští politici před představením Komise obdrželi zprávy, nicméně se nedomnívám, že by volba portfolia pro Francii šla nějakým způsobem na úkor Česka.

Thierry Breton měl jakožto eurokomisař pro vnitřní trh na starost velmi, velmi vlivnou oblast, jíž se ta svěřená Séjournému nemůže rovnat. Francie tak trochu vyhrává i prohrává zároveň, sice bude mít zastoupení mezi šesti místopředsedy, ztrácí ale na rozsahu portfolia.

Parlamentním „grilováním“ také nemusí všichni kandidáti projít, složení Komise tudíž opravdu nemusí být konečné a je možné, že země budou muset navrhnout další jména.

Séjourné je dosluhujícím ministrem zahraničí. Z působení v Unii sice zkušenosti má, před odchodem do vlády Gabriela Attala v europarlamentu po tři roky předsedal liberální frakci Renew, nicméně v gesci průmyslu či obchodu se přímo nepohyboval. Z jakého hlediska tedy může pro danou oblast být dostatečně kvalifikovaný?
Co do zkušeností je zatím velmi pozadu za Thierry Bretonem, který v minulosti stál v čele jedné z velkých společností a v ekonomických tématech se velice dobře vyzná. Nově pověřený eurokomisař určitě má řadu kvalit, avšak nejsem si jistá, zdali se v ekonomice dokáže orientovat stejně dobře, jako právě Breton.

I z toho důvodu by se měl na dotazy europoslanců pečlivě připravit a prokázat, že dokáže problematice průmyslu rozumět.

Kritika výběru nového eurokomisaře na sebe ve Francii nenechala dlouho čekat, podle republikánské europoslankyně Céline Imartové jej parlament „sežere“, levice Macrona zase obvinila, že do Evropské unie vyslal svůj klon a zároveň pokračuje ve své dosavadní strategii rozhodovat o všem a sám. Rovněž mu vyčetla, že nenavrhl ženskou kandidátku. Jak nyní jméno pravděpodobného budoucího eurokomisaře rezonuje domácí politickou scénou?
Je jasné, že jeho vládní kariéra spěje ke konci a prezident se mu jakožto jednomu ze svých věrných podporovatelů chtěl daným postem odvděčit. V úvahu je také třeba brát vnitrostranický kontext a politiku. Mám pocit, že jde o takovou vnitřní dohodu mezi Macronem a členy jeho strany, které dobře zná a za jejich loajalitu je pak určitým způsobem odmění.

Jana Stuláková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít