Někteří pacienti žijí s ALS 14 let, jiné choroba zahubí za rok, říká lékař
Amyotrofická laterální skleróza (ALS) je choroba, při níž pacient postupně ztrácí schopnost se hýbat. V poslední době o ní bylo slyšet třeba v souvislosti s kampaní, při níž se osobnosti polévali ledovou vodou, a mluví se o ní také v souvislosti s úmrtím Stanislava Grosse – spekuluje se, že právě touto nemocí někdejší premiér České republiky trpěl. Podle neurologa Martina Bojara jsou zatím možnosti léčby ALS velmi omezené.
„Je to nemoc, která postihuje mladé, středně staré i seniory,“ uvedl k onemocnění známému také jako Lou Gehrigova choroba nebo choroba buněk motorického neuronu neurolog Martin Bojar.
„Vyznačuje se tím, že u někoho velmi rychle, u někoho velmi pomalu bez prokazatelné, zjistitelné příčiny začnou ubývat a odumírat buňky v předních rozích míšních, které odpovídají za pohyb. U postižených osob se někdy velmi rychle, někdy pomalu objevuje slabost končetin, úbytek svalové hmoty,“ poznamenal Bojar.
„Já se 40 let věnuji amyotrofické laterální skleróze a pacientům, kteří jí jsou postiženi. V České republice to bude v současné době 500, 600 osob, a je dlužno říci, že patrně neexistuje jeden typ amyotrofické laterální sklerózy, že ta choroba má několik skupin,“ uvedl neurolog.
„Jsou pacienti, o které jsem se staral, kteří žili 10, dokonce 14 let s prokázanou amyotrofickou laterální sklerózou, a na straně druhé některé pacienty během roku, dvou let ta choroba naprosto nemilosrdně zahubí,“ dodal lékař.
Podle Bojara je mnoho teorií, proč choroba vzniká, ale žádná zatím nebyla prokázána. „Je to typická choroba, která má patrně více příčin, více faktorů,“ řekl Bojar.
Zemřel bývalý premiér a předseda ČSSD Stanislav Gross, bylo mu 45 let
Číst článek
Obecně hůř se prý nemoc projevuje u mladších lidí. „Zpravidla ten průběh bývá velmi rychlý a tíživý. U lidí vyššího věku a u seniorů vídáme ty průběhy doopravdy na pět, na deset let. Mně se zdá, že ta choroba je v tomto věku méně dravá, méně agresivní,“ uzavřel neurolog.
Amyotrofická laterální skleróza (ALS) je fatální onemocnění mozku, způsobující degeneraci a ztrátu mozkových a spinálních motoneuronů, tj. buněk centrální nervové soustavy, které ovládají vůlí ovlivnitelné svalové pohyby. Kvůli tomu dochází k postupné svalové slabosti až atrofii. Mozek nakonec není schopen ovládat většinu svalů a pacient zůstává paralyzován, při zachování psychických a mentálních schopností.
Pro pacienty je podle Bojara důležité, aby se podařilo včas určit diagnózu a nasadit jediný lék, o němž se předpokládá, že může nemoc zpomalit. U pacientů s lehčí formou nemoci pomáhá také cvičení.
„Je extrémně důležité, aby ti lidé s chorobou bojovali, cvičili, rehabilitovali. Máme pacienty, kterým neobyčejně pomohly lázně, komplexní rehabilitační péče, ale musely to být typy té choroby, které jsou lehčí, jednodušší, ta těžká choroba běží velmi překotně a neumíme moc pomoci,“ podotkl Bojar.
Uvažuje se i o dalších způsobech léčby, například kmenovými buňkami.
I když podle Bojara lékaři mohou zatím dělat jen málo, jsou centra, kde se na výzkumu ALS pracuje. „Ta bitva není úplně ztracená, ale je to běh na velmi dlouhou vzdálenost,“ uzavřel Bojar.
