Žádný čínský umělec není na západě tak populární jako Aj Wej-wej. Dosud největší prezentace jeho díla je ode dneška k vidění v berlínské galerii Martin Gropius-Bau. Řadu děl a instalací vytvořil světoznámý čínský výtvarník a architekt speciálně pro tuto expozici. Samotného zahájení se ale nezúčastnil - čínská vláda už mu třetím rokem zadržuje pas.

Tento článek je více než rok starý.

18:56 3. dubna 2014 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Do poslední chvíle čekal s připraveným kufrem Aj Wej-wej v Pekingu, zda ho čínská vláda do Berlína nepustí. Zahájení dosud největší přehlídky svého díla se nakonec zúčastnil pouze díky videoprojekci.

„Zadržují mi některé dokumenty jako pas už více než 3 roky. Mnohokrát mi slibovaiy, že mi je vrátí. Ale nesplnili to. Opakovaně jsem je žádal, aby uvedli jediný konkrétní důvod, proč mi dokumenty zadržují. Z jaké příčiny, proč? Nikdy jsem nedostal jasnou odpověď."

Návštěvníci expozice se tak musí při prohlídce 18 sálů obejít bez poutavého komentáře samotného umělce. Přesto je tu všudypřítomný. Shlíží z fotografií, mluví z videoprojekcí. A především jeho dílo promlouvá jasným jazykem.

Nepříjemná pravda pro Peking

Jde o umění, které hodně vypovídá o současné realitě v Číně. Pro čínské politiky jde o nepříjemnou pravdu. I proto čínská veřejnost tato díla nikdy neviděla. Aj Wej-Wej je na západě o hodně známější než ve vlastní domovině.

I když byl spoluautorem známého stadionu Ptačí hnízdo, který patřil k architektonickým skvostům olympiády v Pekingu. Právě v té době se ale Aj Wej-wej stal jedním z hlasitých kritiků čínského režimu.

Vzhledem k svým aktivitám skončil v roce 2011 na 81 dní v cele. Bez obžaloby na neznámém místě. I tohle téma umělecky zpracoval. Jedním z exponátů výstavy rozkládající se na 3 tisících metrech čtverečních je ponurá vězeňská cela.

„To je jeho ironický způsob, jak se osobně vyrovnává se strašlivými zkušenostmi, které ho potkaly. Ale jsou tu i další příklady, jako osud obětí hrozivého zemětřesení v Sečuanu," říká ředitel galerie Gereon Sievernich.

Plynová maska z mramoru odkazuje na děsivé znečištění ovzduší v Číně. Pouta z jantaru na věznění politických odpůrců. Na dlouhotrvající represe upozorňuje také instalace z počítačů, mobilů a policejních záznamů.

Svědectví o čínské společnosti

Zájem prvních návštěvníků vyvolává kreace složená ze 150 kol:

„Tato výstava hodně vypovídá o současné Číně. Umělec sám k ní napsal řadu textů. Díky nim se lidé o této zemi hodně dozvědí."

Dalším tematickým okruhem je vztah Číny k jiným zemím. Repliky bronzových hlav čínského zvěrokruhu. Pro císařský letní palác v Pekingu je kdysi vytvořili jezuité. V roce 1860 se staly předmětem plenění francouzských a britských vojáků.

Řada z nich je dnes v evropských sbírkách a dodnes se vede bouřlivá debata o jejich vlastnictví.

Tím největším a rozhodně nejpozoruhodnějším dílem je ovšem instalace 6 tisíc dřevěných stoliček v patiu berlínské galerie. Připomínají terakotovou armádu z období dynastie Ming. Každá v trochu jiné barvě. Pocházejí ze severních čínských provincií.

Aj Wej-wej zachránil tyto tradiční čínské stoličky, aby neskončily na skládce. Jsou symbolem všeho toho, co lidé opouštějí, když míří z venkova do měst. Symbolem destrukce společnosti a rozpadu rodinných vazeb.

„Je architektem, takže má jasnou prostorovou představu, a instalaci v patiu si vyzkoušel ve svém ateliéru v Číně. Je ale samozřejmě tragické, když nemůže být umělec na zahájení své výstavy", podotýká ředitel Martin Gropius Bau Gereon Sievernich.

Aj Wej-wej o sobě říká, že není politikem, pouhým umělcem. Jeho impozantní dílo je v berlínské Martin Gropius Bau k vidění do 7. července.

Milan Kopp, Klára Stejskalová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít