Hraju na zuby jako na piano, říká koňská zubařka
Každé ráno si Adéla Lišková sbalí pár desítek kilogramů lékařský instrumentů a vyrazí autem po kraji ošetřovat bolavé zuby. Když musí použít anestezii, zásadně dává koňskou dávku, protože jejími pacienty jsou koně. Útlá světlovlasá žena se ohání dlouhými bruskami s lehkostí tanečnice, a tak není divu, že i bujný hřebec drží při zákroku jako beránek.
Ještě dopoledne brousila Adéle Lišková zuby klisně z Liberce, krátce po obědě už stojí ve své zástěře, kterou si obléká přes džíny, na farmě Tehov nedaleko Říčan a strká půltunovému hřebci do tlamy kovový rozvěrák.
Kůň se ani nehne, zubařka odhrne pysky a baterkou svítí na dlouhé řady zubů. Vezme skoro půlmetrovou brusku, sešlápne pedál a její ruka zmizí v tlamě až po loket.
„Nepotřebuji se dívat, dělám to po hmatu, hraju na zuby jak na piano,“ směje se zubařka a trpělivě brousí milimetr po milimetru zub za zubem.
„Koně to nebolí. Vibrace vrtačky jim asi není moc příjemná, ale zvyknou si,“ říká 37letá dentistka s ochrannými brýlemi na očích a obrovskou injekční stříkačkou vyplachuje hřebci Stormymu tlamu.
Zubařku spokojeně pozoruje předák farmy Tomáš Matoušek. Dobrý chovatel dopřeje koním i údržbu zubů, aby dobře žrali.
„Já nechávám svým koním na pastvě dubová polena, aby si je mohli obrousit přirozeně, ale běžné to není.“
Koním zuby stále dorůstají, a tak má těch několik koňských zubařů v Česku práce dost.
Adéla Lišková přičichla ke koňské zubařině náhodou ve Spojených státech, kde se dostala na farmu.
Koňský chrup zvítězil nad právy
Tak ji to zaujalo, že si v Americe udělala i kurz a po návratu do Česka se pustila do ošetřování zubů naplno. Do té doby ještě stačila vystudovat práva, které ale ani nezačala dělat.
„Koňské zuby jsou zajímavější,“ směje se opět Adéla Lišková, uklidí nářadí do beden, naloží do auta a odjíždí do Hrobic u Pardubic, kde buduje první rehabilitační kliniku pro koně.
