Expert: Zázračné řešení krize bydlení neexistuje. V případě Česka jsem ale optimistický
Minulý týden se v Praze sešli zahraniční odborníci se státní správou i soukromým sektorem, aby se bavili o možných řešeních zhoršující se situace s dostupností bydlení. „Když spolupracuje veřejný, soukromý a občanský sektor, mohou dosáhnout mnohého,“ říká pro iROZHLAS.cz jeden z hostů a předseda zahraničního boardu Housing Investment Advisory Hub Bob Jordan z Irska.
V Česku nemáme legislativní definici pojmu dostupné bydlení. Jak ho vnímáte vy?
Když budu mluvit o Irsku, tak my máme jasně vymezený rozdíl mezi sociálním a dostupným bydlením. Sociální bydlení je záchranná síť pro nízkopříjmové domácnosti a v Irsku ho poskytují samosprávy a neziskové asociace zaměřené na bydlení. Dostupné bydlení používáme v Irsku pro skupiny uprostřed – pro střední vrstvu, která by tradičně od státu nedostala žádnou podporu, a bylo by pro ni těžké si pořídit vlastní domov.
Dostupnost lze ale určit i jinak než podle příjmu, například podle částky, kterou lidé měsíčně za bydlení utratí. Pokud přesáhne 30 procent čistého nebo 40 procent hrubého příjmu, tak lidé už mají problémy platit za další věci.
PRŮZKUM: Receptem na drahé bydlení má být rychlejší výstavba bytů nebo omezení krátkodobých pronájmů
Číst článek
Proměnila se skupina lidí, která se s nedostupným bydlením potýká?
Nyní se problém týká lidí, kteří tradičně byli schopní si pořídit vlastní bydlení. V Irsku se mluví například o páru policisty a zdravotní sestry, tedy klíčových profesí, který se v minulosti mohl vzít a pořídit si dům. Problém ale je, že nyní si lidé zaměstnaní v klíčových profesích už dům dovolit nemohou.
Možná řešení
Co je klíčem k řešení krize s bydlením? Mluví se například o obecním bydlení, stavbě nových bytových domů nebo také o práci s komunitami.
Upřímná odpověď je, že potřebujete součinnost všechno. Z mé zkušenosti z Irska nemůže řešení zařídit samotný veřejný sektor, soukromý také ne a občanská společnost na to nemá prostředky. Když ale všechny pracují společně, mohou dosáhnout mnohého.
Pravda je taková, že změnit jen jednu věc nepomůže, neexistuje žádné zázračné řešení. Potřebujeme udělat víc kroků a potřebujeme peníze a to je občas problém. Když ale vznikne revolvingový fond (kdy se úvěry vrací a znovu používají, zůstávají tedy v systému bydlení, pozn. red.), tak se později vrátí a mohou být znovu použity na další projekty bydlení. Pokud se proto Česko dostane do bodu, kdy bude mít stabilní tok peněz, tak to se dá považovat za dobrou praxi a ukázku toho, jak s těmito problémy bojovat.
Jaká je praxe z Irska?
Máme národní program s názvem Housing for All (Bydlení pro všechny), kde se pozornost zaměřuje na dvě formy dostupného bydlení – k pronájmu a k nákupu. Pravidlo je takové, že dostupný pronájem je odvozen od ceny z nákupu nemovitosti a z částky na její spravování, musí být také minimálně 25 procent pod tržní cenou.
Věřit, že nás rychlejší povolování staveb zachrání, je nesmysl. Poptávka je důležitější, říká sociolog bydlení
Číst článek
Při nákupu je to o tom dát lidem šanci, aby si koupili nemovitost za výhodnější cenu od místních úřadů, případně na komerčním trhu. Když si nemůžete dovolit celých sto procent částky, ale třeba jen 70, tak dostanete půjčku od státu, který vlastní podíl vaší nemovitosti a vy si ho později můžete odkoupit. O to si mohou požádat domácnosti s příjmem nižším než 66 tisíc eur (1,65 milionu korun) ročně.
Na tomto přístupu je dobré to, že investice vlády do dostupnosti bydlení se za čas vrátí a mohou z toho těžit další lidé. V tom je rozdíl od dotace.
Byl jste ředitelem národního programu Housing First, Bydlení především, což je koncept, který má za cíl ukončit bezdomovectví. Jak Irsko přistupuje k tomuto?
Program sponzoruje vláda a je dostupný v každé části země a všem, kteří to potřebují. Kapacity jsou založeny na odhadech počtu lidí, kteří spí venku nebo mají dlouhodobé potřeby, strávili spoustu času v ubytovnách a tak dále. Program má 85procentní úspěšnost, což znamená, že téměř devět z deseti lidí, kteří mají zkušenosti s bezdomovectvím, se z něj natrvalo dostanou. Získají permanentní domov a další podporu, najdou si zaměstnání.
Housing First je velmi důležitá součást řešení. Jeden z přístupů, jak měřit, jestli trh s bydlením dobře funguje, je podívat se, jestli se o nízkopříjmové skupiny postará společnost.
3:13
Mladí v Česku musí stále častěji volit spolubydlení. ‚Ušetří tím až osm tisíc měsíčně,‘ říká realitní expert
Číst článek
Optimistická budoucnost
V Česku se na druhou stranu mluví o možném zneužívání systému sociálního bydlení. Je z vašich zkušeností tato obava reálná?
Mám hodně zkušeností s prací s lidmi bez domova, kteří kromě problémů s příjmy mohou mít potíže i s duševním zdravím, závislostmi, zdravotní problémy. Ty ale nevyřešíte, když budete spát na ulici. Potřebujete stabilní domov a podporu. Jde o to, jakou bezpečnostní síť chce společnost poskytnout.
Další věc v některých zemích je ta, že sociální bydlení funguje tak, že když si lidé najdou zaměstnání, tak přijdou o dávky, a proto nemají tendenci pracovat. Je proto důležité nastavit systém tak, aby lidé dosáhli na pomoc s placením za bydlení, a aby zároveň mohli mít nízkopříjmové zaměstnání. Zároveň musíte přijmout skutečnost, že někteří lidé nemohou pracovat nebo alespoň nemohou pracovat nyní, protože mají jiné potřeby. O tom ale sociální bydlení je, že někdo potřebuje víc pomoci než jiný.
Do Prahy jste přijel na mezinárodní workshop Responsible Housing Finance Working Group, kde jste mluvili o situaci v Česku. Z toho, co jste tady viděl, máte optimistický pohled na budoucnost dostupného bydlení v Česku?
Upřímně jsem optimistický, protože jsem viděl, co se stalo v Irsku. Realitní bublina splaskla a Mezinárodní měnový fond musel Irsku poskytnout záchranný balíček. Nakonec jsme se z toho ale dostali. Vy jste stejný problém neměli, takže musíte ujít menší vzdálenost, abyste problém vyřešili.
