Sen a cíl jsou dvě rozdílné věci
Tak už je to definitivně stvrzeno. Novým trenérem českých volejbalistů bude minimálně do konce října proslulý Argentinec Julio Velasco. Kouč dvojnásobných mistrů světa z Itálie, který v únoru oslaví 50. narozeniny. Na základě výsledků na světovém šampionátu v jeho rodné zemi může český svaz jednat o případném prodloužení. Velasco poslední čtyři roky strávil ve světě fotbalu a ještě do května bude působit jako sportovní ředitel Interu Milán. Před tím bylo jeho působištěm i římské Lazio, kde se setkal například s Pavlem Nedvědem. Proč se tedy na volejbalové palubovky vrací právě s českými reprezentanty?
Potěšilo mne, když mne vedení vašeho svazu oslovilo s nabídkou, abych tým převzal, protože čeští hráči jsou velmi kvalitní. Jste země s velkou volejbalovou tradicí a navíc máte velmi dobře fungující svaz. A navíc miluji Prahu, takže to jak jsem se rozhodl, ovlivnila spousta faktorů a jsem velmi rád, že mohu trénovat český tým.
Už jste naše mužstvo viděl v akci na evropském šampionátu v Ostravě. Kde jsou podle Vás jeho silné a slabé stránky?
Myslím si, že na mistrovství hrálo velmi dobře, i přesto, že tam je celá řada mladých hráčů. Mají velmi dobrý servis a útok, také příjem a bloky jsou na dobré úrovni. Myslím si ale, že první věcí na které musíme zapracovat je obrana v poli, která zatím nedosahuje takové úrovně jako ostatní herní činnosti.
S týmem začnete pracovat v květnu, kudy podle Vás vede ke zlepšení této slabiny?
Nejde pouze o zlepšení obrany, musíme vylepšit všechny herní činnosti, protože stejně budou pracovat i ostatní týmy. Musíme pracovat o to tvrději, že máme tolik mladých hráčů. Cesta ke zlepšení obrany ale nevede pouze přes herní techniku, která může být na dobré úrovni, ale hlavně přes změnu myšlení v obraně. To ale není problém specificky český. Stejný problém řeší ve většině evropských zemích, protože tady se možná až příliš myslí na hru na síti, ale už ne tolik na hru v poli. Opačný problém pak mají týmy asijské. A tady je jádro pudla. Ty nejlepší týmy dokáží totiž všechny herní činnosti propojit do jednoho systému, a všechny na srovnatelné úrovni.
Vaši práci ovšem bude možná komplikovat fakt, že čeští reprezentanti hrají v klubech prakticky po celé Evropě. Kolikrát je tedy uvidíte v akci, ještě před prvním srazem národního týmu?
Už jsem některé z nich viděl a nyní se chystám na další cestu po Francii, Německu a Belgii, kde uvidím další. Velmi dobře se také znám s některými jejich trenéry a budu s nimi mluvit. Vlastně s některými už jsem v pravidelném kontaktu. Ale je mi jasné, že každý z nich se setkává s jiným přístupem k tréninku a přípravě. Každý trenér má svůj rukopis, ale je důležité znát ho a podle toho i připravit letní přípravu.
Budete mít dva české asistenty - Pavla Řeřábka a Jindřicha Licka. Nakolik si myslíte, že tím překonáte jazykovou bariéru?
Nemyslím si, že by jazyková bariéra byla nějakým velkým problémem. Většina hráčů mluví anglicky či francouzsky. Tedy jazyky, které ovládám i já. A také se chci naučit česky. Ale samozřejmě i to bude jejich úkol. Jindřich Licek také mluví anglicky a Pavel Řeřábek italsky. Ale nebude to jejich hlavní úkol (smích). Vybral jsem si je totiž kvůli jiným důvodům. Řeřábek je na stejné úrovni, už také trénoval národní tým a zná celou problematiku hlavně ze stranxy psychiky týmu a to je to co potřebuji ještě poznat, aby byla moje práce úspěšná. A Licek je velmi perspektivní, v české extralize trénuje kvalitní mladé hráče a zná je. Samozřejmě, mohl jsem si vybrat jiné, ale já si vybral tyhle dva. A Licek je navíc velmi mladý, takže je budoucností českého volejbalu.
Smlouvu jste podepsal do konce října, a o jejím případném prodloužení budete s vedením Českého volejbalového svazu jednat na základě výsledku na světovém šampionátu. Čeho byste tedy v Argentině rád dosáhnul?
Metou, kterou přede mne postavil Váš svaz, je umístění mezi pátým a osmým místem. To je velmi racionální odhad možností českého volejbalu. Ale tým jako je Váš musí mít sen, sen o lepším třeba i medailovém místě. Ale sen není racionální a nemusí se pokaždé splnit. Můj názor ovšem je, že družstvo, které půjde pouze za svou metou a nebude přitom trochu snít, nebude mít tu správnou touhu vyhrávat. Takže mám svůj cíl a také svůj sen a to samé budu chtít i po hráčích. Jen prosím, aby novináři cíl a sen nezaměňovali. (smích)
