Biatlonisté si po svém medailovém úspěchu museli odbýt i klasické povinnosti
Cílem to nekončí. Přesně to naprosto dokonale poznala čtveřice českých biatlonistů na mistrovství světa. Veronika Vítková, Gabriela Soukalová, Jaroslav Soukup a Ondřej Moravec, kteří vybojovali bronz ve smíšené štafetě, nebyli na stupních vítězů poprvé. Ale v Novém Městě je čekal po tomto úspěchu skutečný šrumec.
Diváci řičeli nadšením, bronzová čtveřice si podávala ruce s vítěznými Nory a druhými Francouzi a trenér se skoro válel ve sněhu v objetí se svým asistentem. V tu chvíli už měly Veronika Vítková a Gabriela Soukalová za sebou živé rozhovory pro Radiožurnál.
Čirá radost byla všudypřítomná a téměř hmatatelná. Ale ani když už se ve sportovcích začaly vyplavené endorfiny trochu víc míchat s únavou po závodu, neměla česká čtveřice klid. Následovala tisková konference a další a další rozhovory v hloučcích novinářů.
A mísily se jazyky. Jaroslav Soukup popisoval v angličtině jednomu zahraničnímu kolegovi, jak že byl před závodem nervózní, zatímco Veronika Vítková už by se raději viděla v posteli.
„Je to takové dost dlouhé. Je toho povídání po těch závodech nějak moc a asi bych si už šla lehnout do postele a šla nabírat síly na další závody,“ přiznala se Veronika Vítková. A pak přelezla stůl, aby se dostala včas na dopingovou kontrolu. Zcela jistě by se ale takovému pomedailovému kolotoči nikdo z Čechů nebránil ani po dalších závodech.