Jak se šíří invazní druhy? Díváme se, co si doporučují zahrádkáři, říká biolog

Člověk leckdy přispívá k šíření invazních druhů tak, že se mu zkrátka líbí. Petr Pyšek, vedoucí Oddělení ekologie invazí Akademie věd, proto sleduje zahrádkářské ankety o nejoblíbenější rostliny. „Velké procento z nich jsou totiž invazní druhy. Lidem se líbí přesně ty vlastnosti, které rostlinám umožňují šířit se ve volné přírodě – dobře rostou, dobře se rozmnožují. Takhle se rozšířila menší polovina invazních rostlin,“ říká.

Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Petr Pyšek, profesor, botanik a ekolog

Petr Pyšek, profesor, botanik a ekolog | Foto: Karolína Němcová | Zdroj: Český rozhlas

Rostliny a živočichové se šířili odjakživa, masové invaze jsou ale problém, upozorňuje Pyšek. „Když přenesete organismy někam, kde nikdy předtím nebyly a nerostly, tak často vytlačí původní organismy. A to má celou řadu důsledků. Rostlina třeba může změnit půdní vlastnosti, vodní režim a to znemožní lidem pěstovat tam plodiny, na které byli zvyklí,“ upozorňuje biolog v pořadu Jak to vidí... na Dvojce.

Přehrát

00:00 / 00:00

Host: profesor Petr Pyšek, botanik a ekolog zabývající se biologickými invazemi. Moderuje boromejka sestra Angelika

To, že se někde rozšíří invazní druhy, může vést i k tomu, že původní organismy vyhynou.

„Tohle není úplně triviální. Můžeme si říct, že je to vlastně jedno, hlavně že tam něco rostle. Ale jednak je to etický problém. A za druhé má řada rostlin vlastnosti, které mohou být pro člověka prospěšné. Když je vyhubíme, zničíme tím něco, co by nám mohlo pomoci v budoucnu,“ říká Pyšek.

Zároveň ale některé rostliny, třeba bramborám, kakaovníku nebo kávovníku se dnes daří lépe na místech, odkud nepocházely.

Invazní druhy

V Evropě jde o zhruba 150 druhů.

Mezi ptáky je jedním z nejproblematičtějších berneška velká. Savce zastupují potkan, norek americký, jelen sika či ondatra pižmová, jejíž invaze začala u Dobříše.

Ve vodním prostředí se jedná zejména o skupinu amerických raků přenášejících račí mor.

Kromě dopadů na biodiverzitu mají invazní druhy i dopad na člověka.

Známý bolševník způsobuje silné popáleniny kůže. Některé invazní druhy produkují alergenní pyl (pajasan, ambrózie), o ostré ulity se lze ve vodě při koupání pořezat (slávička), další jsou dokonce pro člověka jedovaté (žahavé medúzy nebo začínající invaze perutýna), a tak omezují i rekreační aktivity.

Jiné druhy snižují výnosy v zemědělství či v rybníkářství (karas stříbřitý, střevlička východní).

Zdroj: Akademie věd

„Většina světa dnes v podstatě závisí potravní produkcí na něčem, co tam nepatří. Zpravidla když přenesete rostlinu jinam, tak je to bez domácích škůdců a patogenů, které ji omezují v domácí oblasti,“ uznává vedoucí Oddělení ekologie invazí.

V Česku biologové sledují zhruba 1500 nepůvodních rostlin, z toho je 90 druhů invazních.

„Je potřeba si stanovit priority a být schopni říct, co už je opravdu nebezpečné a kde nemá smysl s tím něco dělat. A to i v rámci jednoho druhu, například nemá smysl kácet staré akátové lesy jenom proto, že je to akát. Tam ničemu nevadí. Ale je potřeba se soustředit na lesostepní louky v teplých oblastech, kde by se akát mohl šířit a potlačovat původní vegetaci,“ přibližuje biolog Pyšek.

Co doporučují zahrádkáři

Člověk přispívá k šíření někdy omylem, třeba přenesením semen na oblečení či kolech aut, někdy úmyslně. Pyšek proto sleduje zahrádkářské ankety o nejoblíbenější rostliny. „Velké procento z nich jsou totiž invazní druhy,“ vysvětluje.

„Lidem se totiž líbí přesně ty vlastnosti, které rostlinám umožňují šířit se ve volné přírodě – dobře rostou, dobře se rozmnožují, rychle se šíří. Takhle se rozšířila menší polovina invazních rostlin,“ říká.

Českou přírodu zaplavují nepůvodní druhy rostlin a živočichů, přežití jim tu usnadnili lidé

Číst článek

Proto biologové spolupracují třeba se sociálními vědci, aby pochopili, proč některou rostlinu člověk začne pěstovat na zahrádce a proč ji pak třeba vykope a vyhodí.

„Kolegové stahují ze sociálních sítích všechny možné informace. Třeba kolikrát se objeví název nějaké rostliny a v jakých souvislostech. Takhle se dá jít i do historie. Takže zkoumáme, kde která rostlina roste, jak a co si mezi sebou vyměňují zahrádkáři,“ popisuje Pyšek a dodává:

„To, jak se sem některé rostliny dostávají, totiž souvisí s tím, co si mezi sebou říkají zahrádkáři a jak si rostliny vzájemně doporučují.“

Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.

sestra Angelika Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme