Jak se šíří invazní druhy? Díváme se, co si doporučují zahrádkáři, říká biolog
Člověk leckdy přispívá k šíření invazních druhů tak, že se mu zkrátka líbí. Petr Pyšek, vedoucí Oddělení ekologie invazí Akademie věd, proto sleduje zahrádkářské ankety o nejoblíbenější rostliny. „Velké procento z nich jsou totiž invazní druhy. Lidem se líbí přesně ty vlastnosti, které rostlinám umožňují šířit se ve volné přírodě – dobře rostou, dobře se rozmnožují. Takhle se rozšířila menší polovina invazních rostlin,“ říká.
Rostliny a živočichové se šířili odjakživa, masové invaze jsou ale problém, upozorňuje Pyšek. „Když přenesete organismy někam, kde nikdy předtím nebyly a nerostly, tak často vytlačí původní organismy. A to má celou řadu důsledků. Rostlina třeba může změnit půdní vlastnosti, vodní režim a to znemožní lidem pěstovat tam plodiny, na které byli zvyklí,“ upozorňuje biolog v pořadu Jak to vidí... na Dvojce.
Host: profesor Petr Pyšek, botanik a ekolog zabývající se biologickými invazemi. Moderuje boromejka sestra Angelika
To, že se někde rozšíří invazní druhy, může vést i k tomu, že původní organismy vyhynou.
„Tohle není úplně triviální. Můžeme si říct, že je to vlastně jedno, hlavně že tam něco rostle. Ale jednak je to etický problém. A za druhé má řada rostlin vlastnosti, které mohou být pro člověka prospěšné. Když je vyhubíme, zničíme tím něco, co by nám mohlo pomoci v budoucnu,“ říká Pyšek.
Zároveň ale některé rostliny, třeba bramborám, kakaovníku nebo kávovníku se dnes daří lépe na místech, odkud nepocházely.
Invazní druhy
V Evropě jde o zhruba 150 druhů.
Mezi ptáky je jedním z nejproblematičtějších berneška velká. Savce zastupují potkan, norek americký, jelen sika či ondatra pižmová, jejíž invaze začala u Dobříše.
Ve vodním prostředí se jedná zejména o skupinu amerických raků přenášejících račí mor.
Kromě dopadů na biodiverzitu mají invazní druhy i dopad na člověka.
Známý bolševník způsobuje silné popáleniny kůže. Některé invazní druhy produkují alergenní pyl (pajasan, ambrózie), o ostré ulity se lze ve vodě při koupání pořezat (slávička), další jsou dokonce pro člověka jedovaté (žahavé medúzy nebo začínající invaze perutýna), a tak omezují i rekreační aktivity.
Jiné druhy snižují výnosy v zemědělství či v rybníkářství (karas stříbřitý, střevlička východní).
Zdroj: Akademie věd
„Většina světa dnes v podstatě závisí potravní produkcí na něčem, co tam nepatří. Zpravidla když přenesete rostlinu jinam, tak je to bez domácích škůdců a patogenů, které ji omezují v domácí oblasti,“ uznává vedoucí Oddělení ekologie invazí.
V Česku biologové sledují zhruba 1500 nepůvodních rostlin, z toho je 90 druhů invazních.
„Je potřeba si stanovit priority a být schopni říct, co už je opravdu nebezpečné a kde nemá smysl s tím něco dělat. A to i v rámci jednoho druhu, například nemá smysl kácet staré akátové lesy jenom proto, že je to akát. Tam ničemu nevadí. Ale je potřeba se soustředit na lesostepní louky v teplých oblastech, kde by se akát mohl šířit a potlačovat původní vegetaci,“ přibližuje biolog Pyšek.
Co doporučují zahrádkáři
Člověk přispívá k šíření někdy omylem, třeba přenesením semen na oblečení či kolech aut, někdy úmyslně. Pyšek proto sleduje zahrádkářské ankety o nejoblíbenější rostliny. „Velké procento z nich jsou totiž invazní druhy,“ vysvětluje.
„Lidem se totiž líbí přesně ty vlastnosti, které rostlinám umožňují šířit se ve volné přírodě – dobře rostou, dobře se rozmnožují, rychle se šíří. Takhle se rozšířila menší polovina invazních rostlin,“ říká.
Českou přírodu zaplavují nepůvodní druhy rostlin a živočichů, přežití jim tu usnadnili lidé
Číst článek
Proto biologové spolupracují třeba se sociálními vědci, aby pochopili, proč některou rostlinu člověk začne pěstovat na zahrádce a proč ji pak třeba vykope a vyhodí.
„Kolegové stahují ze sociálních sítích všechny možné informace. Třeba kolikrát se objeví název nějaké rostliny a v jakých souvislostech. Takhle se dá jít i do historie. Takže zkoumáme, kde která rostlina roste, jak a co si mezi sebou vyměňují zahrádkáři,“ popisuje Pyšek a dodává:
„To, jak se sem některé rostliny dostávají, totiž souvisí s tím, co si mezi sebou říkají zahrádkáři a jak si rostliny vzájemně doporučují.“
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
