Před 70 lety zažily Kralupy ničivý nálet, rozsahem připomínal Drážďany
Je tomu právě 70 let, kdy Kralupy nad Vltavou, město nedaleko od Prahy, zažily ničivý nálet amerických bombardérů. Oběti na životech a škody byly tak vysoké, že se Kralupům začalo říkat české Drážďany.
„To bylo asi sedm nebo osm bombardovacích vln. Všichni jsme se báli jít dolů do sklepa, protože jsme měli zkušenosti s tím, že když šli lidé do sklepa, tak se z něj při přímém zásahu nedostali,“ vzpomíná Antonín Rašek, který zažil nálet Američanů na Kralupy nad Vltavou jako desetiletý kluk.
„Tak jsme měli vykopaný kráter na zahrádce a dodnes si pamatuji, že když začali bombardovat, tak jsem tam skočil a táta mě zalehl, aby kdyby létaly nějaké střepiny, abych to aspoň já přežil.“
S Antonínem Raškem, který před 70 lety zažil nálet na Kralupy, mluvila Ivana Bernáthová
Celkem 124 letadel shodilo na městečko během půl hodiny 300 tun bomb. Rodině Rašků se nic nestalo, starost měli ale o Antonínovu sestru Evu, která pracovala v jiné čtvrti jako vychovatelka.
„S tátou jsme se jeli na kole podívat, kde je sestra. S hrůzou jsme zjistili, že přesně ten dům, kde děti měla na starosti, dostal přímý zásah. Tak jsme si říkali, to je konec, to určitě nepřežila,“ popisuje Rašek.
Jeho sestra však přežila. Našli ji i s dětmi kousek od hřbitova, dostala jen hroudou letící hlíny do zad. Antonín vzpomíná na to, jak patrový dům, kde pracovala, prohledával s tehdejším mladým záchranářem.
„Jak se nábytek svezl z těch pater, najednou jsme slyšeli rány do skříně, tak jsme s klukem z Technische Nothilfe obrátili skříň a z ní vylezl kluk v uniformě Hitlerjugend,“ říká Antonín Rašek.
Rozsah náletu se blíží Drážďanům
Tohle štěstí ale nemělo podle historika Jiřího Rajlicha 145 kralupských občanů a další stovka německých vojáků. Bomby zničily kralupskou rafinerii, 22 podniků a spoustu domů.
Nálet na Kralupy nad Vltavou proběhl 22. března 1945. Cílem byla rafinerie minerálních olejů, nicméně po vznícení zbylé nafty v jedné z věží rafinerie kouř zahalil celé město a další bomby padaly už naslepo, tedy i do obytných čtvrtí. Během náletu bylo zničeno 117 domů a téměř tisíc jich bylo poškozeno. Zničeny byly komunikace, železnice, kanalizace i elektrické vedení. Zahynulo 245 lidí, z toho 145 Čechů.
„Z tehdejších 1884 obytných domů bylo zcela zničeno 117 a poškozeno 995. To jsou čísla blížící se té drážďanské realitě,“ upozorňuje.
Připomíná, že hlavním cílem bombardování byla rafinerie Kralupol. Kvůli hustému dýmu nad městem ale Američané zasáhli i obytné čtvrtě.
„Američané už od května 1944 vedli takzvanou bitvu o benzin. Problém byl v tom, že Američanům bylo známo, že rafinerie existuje, ale nebylo jim známo, že už v roce 1943 zastavila činnost a kapacity byly převedeny na rafinerie do Německa. V Kralupech zůstala jen skladová a distribuční činnost,“ vysvětluje Rajlich.
Nějaké palivo tam podle něj zůstalo, nešlo však o fungující provoz. „Rafinerie měla provoz obnovit poté, co byly zničeny některé rafinerie v Německu, ale k tomu už nedošlo právě v důsledku tohoto náletu.“
Kralupy se staly válkou nejpostiženějším městem v Čechách a na Moravě. Lidé, kteří přišli o domov, žili dlouho v provizoriu.
„Většinou byli u příbuzných nebo ve školních zařízeních, protože v tu dobu jsme nechodili do školy. Například v gymnáziu byl lazaret, ten dostal bohužel taky zásah,“ uzavírá své vyprávění Antonín Rašek.
Ten pak měl štěstí ještě podruhé – když Američané odhazovali bomby v nedalekých Veltrusech, přežil výbuchy ukrytý v dutém starém stromě.
