Na Galapágách uhynul poslední známý exemplář želvy abingdonské, vzácného poddruhu želvy sloní. Samec jménem Osamělý George byl podle odhadů starý asi sto let.

13:37 25. června 2012 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Podle odhadů vyhyne na planetě každý den přes pět tisíc živočišných druhů. V pondělí k nim zřejmě přibyl další: abingdonská želva.

Obvykle se tento poddruh želvy může dožít až dvou set let, stoletý Osamělý George byl v podstatě mladý. Podle jeho ošetřovatele na Galapágách zemřel přirozeně. Přesnou příčinu smrti však určí pitva. Galapážský národní park poté nechá želvu nabalzamovat, aby mohla být vystavena.

Chovatelé se po desetiletí snažili spářit George se samičkami různých poddruhů, neměli však úspěch.

„Na Galapágách žilo 14 populací různých želv na 14 různých ostrovech. Vědci mluvili o různých druzích či poddruzích. Poddruhy by měly být schopny se spolu spářit, ale populace byly od sebe geneticky značně vzdálené, možná byly oddělené už na druhové úrovni. A samice nebyly s Georgem kompatibilní,“ vysvětluje možné příčiny Petr Velenský, kurátor plazů pražské zoologické zahrady.

Želvy ze souostroví Galapágy jsou známé především v souvislosti s teorií o vývoji druhů britského vědce Charlese Darwina. V 19. století, kdy Darwin želvy zkoumal, jich na ostrovech žily statisíce. Jejich počet se však prudce snižoval, až jich v 70. letech minulého století zbyly pouhé tři tisíce.

Želvám škodí člověk i jiná zvířata

„Za ten úbytek může samozřejmě člověk. Hlavní příčinou je přímý lov želv, lovili je – a velmi krutě – kolonisté, velrybáři i bukanýři,“ popisuje Petr Velenský a pokračuje:

„Druhým faktorem, který stál za úbytkem želv, bylo zavlečení nepůvodních živočichů na Galapágy. Některé ostrovy byly doslova v obležení krys, prasat a koz.“

Zatímco krysy ničily přímo snůšky želvích vajec a „měkká“ mláďata, kozy byly pro želvy konkurencí. Spásaly totiž stejnou trávu.

„Někde byla situace tak špatná, že se želvám i po 50 let nedařilo překonat v reprodukci období vajec a malých mláďat. Proto jsou želvy odchovávány centrálně na stanici Charlese Darwina. A teprve ve věku, kdy už nejsou v ohrožení, jsou vraceny zpět do přírody,“ dodává Petr Velenský.

Od roku 1974 se tak díky programu Národního parku a Nadace Charlese Darwina zvýšil počet želv na Galapágách ze tří tisíc na 20 tisíc.

Julius Neumann, Kateřina Kozmová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít