Žalobu o vyklizení nemovitostí a určení vlastnického práva podali Lichtenštejnové také k Okresnímu soudu v Kolíně, a to v roce 2018. Mířila na různé státní instituce, které nyní pozemky či jiné nemovitosti vlastní. Šlo například o Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Státní pozemkový úřad, ministerstvo školství, Ředitelství silnic a dálnic, lesní a vodohospodářské podniky. Konkrétní katastry a parcelní čísla rozhodnutí Nejvyšší soud nezmiňuje.

Okresní soud žalobu Lichtenštejnů zamítl, neuspěli ani s odvoláním ke Krajskému soudu v Praze. Podle Nejvyššího soudu je také nesporné, že nemovitosti přešly na stát v roce 1945 dnem účinnosti dekretu, tedy před rokem 1948, který je hranicí pro většinu restitučních nároků.

„Žalobci se tudíž nemohou úspěšně domáhat ochrany vlastnického práva za použití obecných občanskoprávních institutů – žaloby na určení vlastnického práva, žaloby na vyklizení a žaloby na vydání věci,“ stojí v rozhodnutí Nejvyššího soudu. Lichtenštejnové neuspěli ani s poukazem na údajné vady konfiskačního řízení nebo procesní pochybení.

Podobné žaloby dostala v roce 2018 řada okresních soudů v Česku, rozhodují o nich různým tempem. Nadace v žalobách poukazuje na to, že poslední držitel rodových majetků František Josef II. z Lichtenštejna nebyl občan Německa, ale neutrálního Lichtenštejnska, navíc hlava suverénního státu.

Letos v únoru zamítl Okresní soud v Břeclavi další žalobu Lichtenštejnů na státní instituce. V řízení šlo například o lednický či valtický zámek, což je někdejší rodový majetek.

Rod držel v českých zemích rozsáhlý majetek, pozbyl jej v roce 1945 na základě Benešových dekretů.

ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít