OBRAZEM: Chceme postavit město na nohy, říkají lidé v Bejrútu. Pustili se do úklidu vlastníma rukama
Záchranáři v Bejrútu se stále snaží najít pod sutinami přístavu další lidi. Město se mezitím pomalu oklepává z děsivé katastrofy a Libanonci se pustili do úklidu ulic. Úterní mohutná exploze rozbila velkou část města. Podle guvernéra Bejrútu napáchala škody v přepočtu za 300 miliard korun. Tisíce lidí musí přechodně hledat nové domovy. Bejrúťané se při tom musí spolehnout sami na sebe.
Zvuky odklízení hromad střepů jsou teď pro Bejrút nejtypičtější. V ulicích čtvrti Ašrafíje, nejpostiženější části města, se během čtvrtka najednou objevily tisíce mladých holek a kluků s košťaty, lopatami a kbelíky.
„Je to prostě o pocitu povinnosti. Tihle všichni sem přišli uklízet z vlastní iniciativy. Vždyť je to naše země. Kdyby tu nebyl tenhle pocit vzájemné účasti, tak by Bejrút z popela nikdy nevstal. Je to zároveň pokračování naší revoluce. Chceme teď město znovu postavit na nohy,“ říká Radiožurnálu Muhammad.
Muhammad je tu s kamarádem Nabíhem a jeho ženou Sárou, takových skupinek je ale teď kolem celá řada.
„Teď jsme pomáhali jedné paní, která žije sama. Měla úplně zničený byt v poškozené budově. Vyhledáváme hlavně lidi, kteří si sami nejsou schopní pomoct. Štve nás, když vidíme, jak stát, to znamená vojáci či policie, tady jen sedí, dívají se, jak uklízíme, a popíjejí si čaj, a ještě se nám smějí,“ vysvětluje Nabíh, že vyhledávají hlavně bezmocné.
V ulici se už objevily i bagry a úklid nabírá na obrátkách, všude se něco dělá. „Když se všichni zapojí, bude město za měsíc uklizené. Naše skupinka ale určitě nemůže uklidit všechno. Přijít na pomoc musí každý,“ říká Nabíhova žena Sára.
Lhostejná vláda
Mladí lidé, kteří se pustili do úklidu Bejrútu, jsou ti samí, kteří proti vládě vedou od loňského října protesty.
VINOHRADSKÁ 12
Ničivé exploze v Bejrútu přinesly zkázu obyvatelům města, ale také světu připomněly tíživé podmínky současného Libanonu. Země kdysi považovaná za Švýcarsko Orientu a její metropole za Paříž Východu dnes čelí několika krizím – od hospodářské přes politickou až po bezpečnostní, o koronaviru nemluvě. Co Libanon dovedlo do takového stavu? A jak vypadá situace v poničeném Bejrútu? Blízkovýchodní zpravodaj Štěpán Macháček byl také hostem pátečního vydání podcastu Českého rozhlasu Vinohradská 12.
Muhammad říká, že na rozdíl od vlády jim vlastní země není lhostejná. „To, co my tu uděláme během měsíce, to by vláda neuklidila ani za deset let, kdybychom to nechali na ní.“
Nabíh viní vládu také z úterní katastrofy. „Všechny je zabili. Zabili Bejrút. Patnáct miliard amerických dolarů je v háji. Zrní je v háji. Ale to, co přijde, bude mnohem horší. Jasně, my jsme teď rádi, že můžeme uklízet ulice. Ale kdo dá těm lidem, kteří přišli o střechu nad hlavou, bydlení? Tři sta tisíc lidí!“ říká a připomíná odhad úřadů o počtu lidí, kteří jsou kvůli výbuchu bez domova.
I přes energii, se kterou se pustili do oprav a úklidu, ale vidí Muhammad nejbližší budoucnost Libanonu černě. „Už před výbuchem jsme zažívali chudobu, ekonomickou katastrofu. A co bude teď? Jasně, že by nám Francie, Británie, nebo Amerika poslali pomoc, peníze. Ale kde by ty peníze skončili? Samozřejmě u nich.“
Muhammad má na mysli lidi u moci, které Libanonci obviňují z rozkrádání země. „Už teď koupíš mouku jen přím od pekařů. Proto říkám: ten výbuch, to nic nebylo, to se spraví. Ale to, co přijde, to teprve bude katastrofa. Libanonci nebudou mít co jíst,“ obává se budoucích týdnů a měsíců Nabíh.
