Vedle samostatných prosincových koncertů čeká Anetu Langerovou a její skupinu 3. prosince vystoupení v doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) v rámci jeho projektu Nové Horizonty, při kterém se opět vrátí do karlínského Fóra. V rozhovoru pro Radiožurnál porovnala své dojmy z práce na právě vydávaném živém záznamu s tvorbou studiové desky. ​

Co pro vás nové CD znamená?
Záznam ze živého koncertu je pro mě vždycky výjimečný, protože těch DVD neděláme moc. Děláme to jen ve výjimečných případech a uznali jsme, že právě toto období je to, které se má zaznamenat, abychom měli i nějakou vzpomínku na tříleté krásné období Na radosti.

Co to CD samotné? Jak na něj lidé reagují?
Reagují pozitivně, je to vidět i na tom, jak koncertujeme. Říkali jsme si, že pojedeme turné třeba rok, rok a půl, a jedeme tři roky. A vlastně dokončujeme nějaké koncerty ještě tento rok. Potom už tuto etapu nějakým způsobem uzavřeme. A právě proto i nové DVD – je to v té krabičce, jsou tam ty tři roky. Je čas pokračovat dál a udělat třeba zase něco nového.

Jaký je pro vás rozdíl mít tohle živé CD oproti tomu studiovému?
Je to velký rozdíl, samozřejmě. Protože z toho živého koncert je cítit velká energie. Je to úplně jiné než v tom studiu. Tam se vše detailně připravuje a všichni nahrávají – někdy dohromady, někdy zvlášť. Takže se s tím dá různě operovat. Na živém koncertě už nic nevrátíte. Tam zahrajete nějaký akord, nebo zazpíváte tón a ten už se nedá vymazat, ani se k němu vrátit.

Pardon, že vás přerušuji, ale je tam nějaký takový tón?
Když jsme si to poslouchali úplně poprvé, byla jsem strašně hrdá na kapelu, která hrála ten koncert naprosto skvěle. Takže nebylo třeba opravovat žádné velké věci. Maximálně tu a tam byly nějaké přeslechy ve smyčcovém triu. Takže jsme třeba nějaké pasáže nahráli znova, jenom jednotlivě. Ale myslím si, že ve většině, třeba z 99 procent, je tam ten živý koncert. U toho jsem byla… takže se neopravovalo mnoho.

Sedí CD do této doby?
Pro mě bude asi vždy forma důležitá, protože si i u ostatních umělců, které mám ráda, s oblibou koupím třeba jejich vinyl, CD, nebo DVD - zkrátka to, co je. Kdyby byly kazety, tak si budu kupovat kazety, mně je to vlastně jedno. Ale důležité je mít něco hmotně – že na tom ta kapela pracuje a že to není jen virtuálně někde ve světě, kterému já upřímně moc nerozumím. Takže já jsem ta stará škola. I když je to samozřejmě trochu riskantní vydat to takto v dnešní době.

Jiří Štefl Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít