Stavovské divadlo slaví, hraje se v něm už 230 let
Zvýhodněné ceny vstupenek, velkou mezinárodní konferenci a novou knížku přichystalo pražské Národní divadlo k výročí jedné ze svých budov, Stavovského divadla. V neděli 21. dubna tomu bude 230 let, kdy se v něm začalo hrát. Oslavy začínají dnešním uvedením Shakespearova Richarda III. a také sobotním uvedením Mozartovy komické opery Così fan tutte, v pátek začíná mezinárodní konference o Stavovském divadle.
„Stavovské nebo původně Nosticovo divadlo ze začátku s Mozartem nemělo nic společného a v dnešní době Mozart překrývá veškeré historické události, které se v tom původním Nosticově divadle odehrály,“ připomíná Alena Jakubcová z pražského Divadelního ústavu.
Institut umění – Divadelní ústav ve spolupráci s Národním divadlem vydal k výročí knížku 230 let Stavovského divadla.
„František Antonín Nostic chtěl, aby to bylo divadlo, které bude vychovávat národ a dělat člověka lepšího. Chtěl také Praze dát divadlo, které by bylo naroveň jak svou krásou a výstavností, tak i repertoárem evropským městům,“ říká Alena Jakubcová.
Že je budova jedinečná a v Evropě se podobná hledá stěží, se asi shodne i stovka odborníků z celého světa, která dorazí na konferenci právě o Stavovském divadle.
Divadelní recenzentka Radmila Hrdinová byla dramaturgyní činohry Národního divadla v době, kdy bylo Stavovské divadlo kvůli rekonstrukci zavřené: „Takže pro mě vždycky zůstalo takovou tou tajemnou budovou, kterou jsme všichni milovali, na kterou všichni ti staří bardi vzpomínali,“ říká.
Nejen Mozart, ale i Radok a Topol
„Vždycky, když tam vstupuju, tak s velkou pokorou a láskou, protože to je budova, která opravdu zažila Wolfganga Amadea Mozarta, který tam opravdu na tom konkrétním místě stál a dirigoval Dona Giovanniho,“ vypráví Hrdinová a vzpomíná i na další osobnosti, které se zapsaly do historie budovy:
„Ať už to byl Tyl, Škroup, ať už premiéra Fidlovačky, Dráteníka. Vlastně je spojena s celým tím obrozeneckým začátkem českého divadla. Pak s takovými osobnostmi, když hodně přeskočím, jako byla premiéra Čapkovy Bílé nemoci nebo Radokova inscenace Komika, premiéry Krejčovy, Topolových a Hrubínových her.“
Herec Boris Rösner říkal, že se ve Stavovském divadle všichni tito velikáni ještě v zákulisí nebo nad jevištěm vznášejí a pořád tam jsou přítomni. „A kdo je trošku citlivý, tak tohle asi cítí a má k té budově obrovský vztah,“ myslí si divadelní recenzentka Radmila Hrdinová.
