Krymští Češi podporují autonomii Krymu, chtějí ale zůstat součástí Ukrajiny
Češi, kteří žijí na Krymu, odmítají násilnosti na Ukrajině. Zároveň podporují širokou autonomii poloostrova. I nadále však chtějí, aby Krym zůstal součástí Ukrajiny.
Rodina paní Ludmily Antonovny Neprašové žije na jednom ze simferopolských sídlišť.
„Můj praděd přišel na Krym v roce 1863, spolu s ostatními rodinami, samozřejmě za vidinou lepšího života," vypráví čtyřiasedmdesátiletá paní Neprašová rusky, tedy jazykem, který je jí dnes už bližší.
Podle dochovaných záznamů přišli první Češi na poloostrov po krymské válce už v roce 1861 a mezi jinými založili i vesnici s příznačným názvem Bohemka, dnešní Lobanovo, kde získali vlastní půdu.
„Bohemka neboli Lobanovo je vůbec první českou vesnicí na Krymu, další byla Alexandrovka, kde dodnes stojí římsko-katolický kostel. V samotné Bohemce se pak dnes konají mše už jen v provizorní kapli, ale právě při bohoslužbě je nejčastěji možné slyšet češtinu," říká další z přítomných žen, šedesátiletá Irina Suchaniková.
Je Ruska, ale za manžela má Čecha pocházejícího právě z obce Bohemka. I ona se účastní akcí českého krajanského spolku a chodí také do souboru Vltava, kde vždy zpívají české písně.
Se souborem vystupovali i na setkání krajanů v České republice, pochopitelně prý v národních krojích.
Současné události na Ukrajině ale sledují s obavami.
„Hlavně, aby nás média pravdivě informovala, aby nám říkala pravdu o tom, co se děje, protože z každé strany slyšíme něco jiného. Od Ukrajinců, Ruska, Evropské unie," prosí paní Neprašová. O budoucnosti Krymu má ale jasno.
„Žijeme tady Češi, Rusové, krymští Tataři, Arméni, prostě mnoho národností pohromadě a nemáme žádné problémy. A chceme tak žít i v budoucnu. Nikdo z nás neprosazuje připojení k Rusku, chceme jen širší autonomii, abychom si o Krymu mohli rozhodovat sami," říká na závěr Ludmila Antonovna Neprašová.
