Historie svátku práce sahá do 19. století, dělníci si vydobyli osmihodinovou pracovní dobu
Povinné průvody a komunistická propaganda. Tak vypadaly oslavy 1. máje před rokem 1989. Historie svátku práce přitom sahá mnohem hlouběji do historie. A to až do druhé poloviny 19. století. Souvisí s nástupem silného dělnického hnutí ve Spojených státech amerických. A hlavně s požadavkem dělníků na osmihodinovou pracovní dobu.
Jedním z hlavních center dělnického hnutí se v roce 1886 stalo Chicago. 1. května tam proběhla mohutná demonstrace a pokračovala pokojně i v dalších dnech. 4. května ale došlo ke střetům s policií, po kterých zůstaly na ulicích ležet mrtví.
Tato stávka a následné události s ní spojené pak také donutily vládu k přijetí požadovaného zákona o osmihodinové pracovní době.
Historii oslav prvního máje jako svátku práce připomněl v Ranním interview historik Jaroslav Láník.
„Životní podmínky dělnictva byly v těch dobách opravdu nuzné a jedním z logických požadavků bylo zkrácení pracovní doby. Tehdy pracovali pod dobu 12 až 14 hodin a navíc měli daleko do zaměstnání,“ vysvětluje historik Jaroslav Láník.
V roce 1889 byl pak oficiálně vyhlášen 1. květen mezinárodním svátkem práce. O rok později, když se konal mezinárodní dělnický kongres v Paříži, byl oslavován 1. květen jako dělnický Svátek práce.
„Rozhodnutí mezinárodního kongresu bylo mohutnou vzpruhou pro sociálnědemokratické strany v Evropě. Odhaduje se, že v Česku v té době demonstrovalo kolem 130 tisíc lidí. Především v centrech jako byla Praha, Plzeň nebo Ostrava,“ přibližuje historik.
„Je ale ještě potřeba dodat, že ani ve Francii, ani v Rakouskouherské monarchii a především v českých zemích se oslavy prvního máje neobešly bez mrtvých,“ dodává.
