Hoteliér i grafička jsou v EU rádi. Přesto prý mohlo Maďarsko ze vstupu do unie vytěžit víc
Hoteliér a učitelka v mateřské škole, grafička a programátor. Dva páry, které jsou se vstupem Maďarska do Evropské unie spokojení. Nemyslí si ale, že země využila všechny možnosti vyplývající z členství. Příčiny jejich nespokojeností pramení do jisté míry z politických důvodů, mnohem větší ale z těch hospodářských.
S padesátiletým hoteliérem Jánosem a jeho manželkou Sárou si povídám u Kola času. Měla to být atrakce Budapešti při vstupu do Evropské unie před deseti lety. A také byla, jednou ročně se měla přetočit, jako přesýpací hodiny. Ale nefunguje, stojí
To podle Jánose dokonale vystihuje vztah Maďarska a unie. Je však více věcí, které startují s velkým elánem, pak takříkajíc odumřou.
„Nejde to tak, jak bychom chtěli. Zároveň bych byl velmi smutný, kdyby převládala myšlenka, že se je potřeba se s unií rozejít, vždyť my jí můžeme být pouze vděční,“ říká János.
Nespokojený ale je se stavem demokracie v Maďarsku. „Dvacet let, zdá se, nestačilo na to, aby se Maďaři naučili, co je to demokracie. Ale kolik času bychom na to měli potřebovat?“ ptá se a truchlí nad tím, že mu utíkají nejvýkonnější roky.
Pracuje v oblasti hotelnictví, manželka ve školství, ale ani jedné oblasti se příliš nedaří. „V uplynulých letech jsme zaznamenali desetiprocentní růst, ale mladí lidé, kteří by tu měli být, odcházejí do zahraničí. Platy jsou v hotelích mizerné, často pouze 120 tisíc forintů hrubého, to je kolem 400 eur. Přitom mají vysokoškolské vzdělání, mluví čtyřmi jazyky,“ podotýká János.
S manželkou doufají, že se to postupně zlepší. „Hned to však asi nebude, protože vláda se postupně směřuje k nacionalismu, což je velmi velká chyba,“ dodává.
‚Maďaři se uzavřeli‘
Druhou dvojicí u Kola času je Maria se Sándorem, ona je grafička, on programátor. Mária byla na členství v Unii pozitivně naladěná, Sándor se těmto otázkám příliš nevěnuje.
Mária má vyhraněný názor, zejména na Maďary. Především si myslela, že se země i lidé otevřou ve větší míře. Maďarsko dostalo velmi mnoho dotací z evropských zdrojů, což je dobré, ale na druhé straně Mária necítí, že by všechno v zemi jelo na vyšší obrátky, ať už v umění nebo společensky.
A kde je chyba? „Je to i věc postoje, Maďaři jsou často závistiví, což je velká brzda. I proto nedokázali využít tuto možnost. Přidali se sice k většímu celku, zároveň se však uzavřeli,“ shrnuje. V tom nám skočí do řeči Sándor s tím, že i on by chtěl odejít do zahraničí. A nemusí to být jen kvůli nízkým mzdám.
„Existenční nejistota je jedna věc, ale bezvýchodnost, ta mladé lidi více nutí pokukovat po zahraničí,“ uzavírá mladý programátor.
