Před sto lety začala 1. světová válka. Zemřelo v ní i 130 tisíc českých vojáků

28. července 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku. Šlo o odvetu za atentát na následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este v Sarajevu. V první světové válce bojovalo také 1 400 000 českých vojáků, přes 130 tisíc z nich se už nevrátilo domů. Pohřbeni jsou většinou v místech, kudy procházela fronta.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Srbské jednotky připravené k boji | Foto: Wikimedia Commons, Public domain

Přesně měsíc po sarajevském atentátu už četli lidé na nárožích slavné provolání císaře Františka Josefa I. začínající slovy „Mým národům“. Stařičký mocnář je přesvědčoval o tom, že nesnesitelnému řádění na jihu monarchie, kde se obyvatelé chtěli odtrhnout, musí učinit přítrž.

„Císař František Josef volal své poddané do zbraně proti Srbsku a překročil tím osudný Rubikon dělící pouhou vádu diplomatickou od krvavé sázky válečné,“ vzpomínal po letech v rozhlasovém vysílání český historik Linhart.

Přehrát

00:00 / 00:00

Začátek první světové války přiblížil redaktor Jaroslav Skalický

Svět se ocitl ve válečném konfliktu, jaký do té doby nepoznal. Na stranu Srbska se okamžitě postavilo Rusko. Německo zaútočilo na Francii, kterou podpořila Británie. Do války vstupovaly další a další země včetně Spojených států. Zachvátila celý svět.

V uniformách rakousko-uherské armády bojovalo na 1 400 000 českých vojáků. Přes 130 tisíc z nich se nevrátilo. Byl mezi nimi i Václav Šindelář. V Čechách po něm zůstalo pět dětí.

Před sto lety ve Vídni válku vítali, teď si připomínají její hrůzy

Číst článek

„Když válka skončila, tak na nádraží v Královicích čekali, jestli tatínek přijede. A tatínek nepřijel,“ vzpomíná Marta Červená na vyprávění své maminky, dcery Václava Šindeláře.

Přehrát

00:00 / 00:00

Válečnou anabázi Václava Šindeláře nedávno zmapoval jeho pravnuk Václav Červený

O jeho osudu rodina nevěděla 94 let. Až pravnuk Václav Červený náhodně objevil pohlednici z fronty. Podle razítka polní pošty se mu pak podařilo pradědovu válečnou anabázi zmapovat a v italské Cittadelle objevil i jeho hrob.

„V rámci internetového fóra jsem se spojil s nějakými Italy, kteří mi pomáhali v pátrání. Jsem jazykově nevybavený, tak jsem využíval překladač. Bylo to úsměvné,“ upozorňuje.

Řada českých vojáků z rakousko-uherské armády dezertovala. Vstupovali do Československých legií, které se připojovaly k vojskům vítězných mocností. Vyznamenali se hlavně v bojích u Zborova. Československý zahraniční odboj měl za sebou úspěšnou a rychle rostoucí armádu. Svět s ním musel počítat.

„V době světové války, v Ženevě spřádaly se nitky našeho politického zahraničního odboje a odtud vycházelo světlo našeho osvobození. Zde Masaryk vyhlásil nutnost boje za samostatnost Československých zemí,“ říkal v rozhlasovém vysílání historik dr. Šusta.

Přehrát

00:00 / 00:00

O roli českých vojáků za první světové války hovořil historik Jiří Rak

Českoslovenští legionáři tak za první světové války významně přispěli ke vzniku samostatného Československa, které se v roce 1918 zrodilo na troskách poražené rakousko-uherské monarchie.

Infografika válka 1914-1918 | Foto: Vladimír Staněk

Jaroslav Skalický Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější:

Nejčtenější na Facebooku

Nejčtenější na Twitteru