Zemřel Karel Pacner. Publicistovi a popularizátorovi kosmonautiky bylo 85 let
Ve věku 85 let zemřel novinář, spisovatel a vědecký publicista Karel Pacner. Radiožurnálu to s odkazem na rodinu potvrdil novinář Daniel Stach. Pacner se desítky let věnoval popularizaci vědy, hlavně kosmonautiky. Celé půlstoletí působil v redakci Mladé fronty. V roce 1969 se jako novinář ve Spojených státech účastnil startu mise Apolla 11.
„My jsme stáli, tři a půl tisíce novinářů, pět kilometrů od startovací rampy. Mezi námi a tou rampou, která byla na takovém poloostrově, byl záliv Banánové řeky. Modrá voda, modré nebe. Byly tam ampliony, televizory NASA, kde hlasatel Jack King říkal, co se právě děje. A současně jsme to viděli na monitorech,“ vzpomínal Pacner během premiéry filmu První člověk, který vypráví o cestě posádky astronauta Neila Armstronga na Měsíc.
„Když začal start, tak se raketa ponořila do oblaků dýmu a plamene. Protože jsem to viděl poprvé, tak jsem si říkal: ‚Proboha, nestalo se nic?‘ Načež za okamžik začala stoupat špička rakety, tak jsem si říkal: ‚Tak to je fajn, dobrý.‘“
Pro server iROZHLAS.cz popsal také to, že rachocení motorů znělo, jako když střílí z kulometu. Lehce se pak začala otřásat i zem. „A potom raketa neustále zrychlovala. Nakonec jsme ji viděli, měřila přes 100 metrů a ohon toho plamene byl dvojnásobný. Stoupala neustále rychleji, až nakonec jsme z ní viděli zlatou tečku na obloze, která nám zmizela. Byl to největší zážitek mého života,“ vyprávěl.
Když pak Armstrong na Měsíci pronesl svou památnou větu o malém kroku pro člověka, ale velkém skoku pro lidstvo, všichni podle Pacnera řvali radostí a tleskali. „Prostě to byl obrovský výbuch štěstí,“ dodal.
Pacner strávil dětství v Pošumaví. Touha stát se novinářem se v něm probudila už na základní škole, kde začal vydáváním skautského časopisu Pochodeň. Spolupráce s Mladou frontou přišla už na vysoké škole.
Nejdřív psal o kultuře a divadle, ale když do deníku v létě 1959 nastoupil jako redaktor, dostal na starosti vědu a techniku. Tématu se zprvu trochu obával, nakonec mu ale zcela propadl.
Navázal kontakty s tuzemskými předními vědci a záběr jeho zájmů se rozšířil, vždy ho ale nejvíc lákala kosmonautika. Podrobně sledoval její rozvoj v USA i v tehdejším Sovětském svazu – často přitom musel bojovat s omezeným přístupem k informacím, pro 60. léta typickým.
Díky pozdějšímu uvolnění atmosféry se mu nakonec podařilo splnit si velký sen: v červenci 1969 odletěl do USA, aby z mysu Canaveral na Floridě a z řídicího střediska NASA v Houstonu sledoval start Apolla 11 mířícího k Měsíci.
Zlatá tečka na obloze. ‚Největší zážitek mého života,‘ vzpomíná novinář Karel Pacner na start Apolla 11
Číst článek
Jako novinář byl později také přímým svědkem převratných událostí listopadu 1989, osobně se podílel na přeměně Mladé fronty pod novým vedením nepodléhajícím žádným politickým vlivům.
Musel se však také potýkat s přechodným poklesem zájmu o vědu. I díky tomu, že se po změně režimu otevřelo mnoho dříve nedostupných archivů, se začal věnovat historii.
Zaznamenával například příběhy dokreslující pozadí kosmického závodu mezi USA a bývalým Sovětským svazem či zákulisí výzvědných služeb. Nezapomínal přitom ale ani na světové vědce, jejichž práce posunula kupředu civilizaci a ovlivnila vývoj 20. století, ani na české vědce, zejména ty, kteří za komunistického režimu odešli do zahraničí. Sbírka jeho knih čítá skoro úctyhodných šedesát kusů.
„Dokázal vypíchnout osobnosti a v nich příběhy. Dokázal najít člověka, o kterém třeba mám pocit, že ho znám, že jsem o něm hodně přečetl, a najít v jeho životě něco neznámého. Díky tomu podle mého dokázal spoustu lidí nadchnout pro vědu a pro prozkoumávání vesmíru,“ popsal Radiožurnálu Daniel Stach.
Karel Pacner za svou práci získal mimo jiné ceny za popularizaci Akademie věd a Rady vlády pro vědecký a technologický rozvoj.
