V Budapešti se utkají fotbalisté Česka a Maďarska. Tamní fanoušci svému týmu moc nevěří
Fotbaloví fanoušci v Maďarsku jsou zklamaní, že v přátelském zápase v Budapešti nebude hrát Tomáš Rosický ani Petr Čech. I tak ale počítají spíš s porážkou svého družstva. Loňské vítězství maďarské reprezentace 2:1 při utkání v Praze považují spíš za náhodu. Starší příznivci fotbalu si ještě dnes vzpomínají na zápas s Československem v Marseille v roce 1969 a chytají se při tom za hlavu.
„O dva, tři góly, jsme horší,“ uznává Béla den před maďarsko-českým fotbalem na terase pohostinství v Budínských kopcích. Tam je sice plno, ale k mému velkému překvapení se lidem příliš o fotbale mluvit nechce. Mimochodem ani o politice.
Je tu jisté vysvětlení: jsou znechuceni, a teď myslím výhradně na fotbal. Béla se trapně usměje, když mu chci zalichotit, že loni to bylo v Praze přece 1:2. Na to říká, že pro Čechy to byl zápas, který pro ně neznamenal pravděpodobně nic.
Maďarští fanoušci jsou k výkonům domácí reprezentace dost skeptičtí, mluvil s nimi spolupracovník ČRo Gregor Martrin Papucsek
Zkouším to i u vedlejšího stolu u Józsiho, kterého by v Praze přezdívali Pepa. Hodně nadšení neprojevuje. „Protože jsme zaostali,“ říká unaveně, ale jen český fotbal nesleduje. „Kdo by stíhal sledovat ty rychlé změny, vždyť se se Slováky rozešli teprve teď.“
Asi 55letý Béla má lepší přehled. Zná Ujfalušiho, Rosického a Čecha. A tak jen s lítostí konstatuje, že právě Rosický a Čech nebudou na budapešťském stadionu hrát.
A když řeknu Marseille, Béla se nejprve splete a řekne 4:1, ale hned se také opraví. Skutečně, bylo to z maďarského hlediska v roce 1969 1:4. Tedy debakl a jedno z největších národních fotbalových traumat, který způsobil, že Maďarsko již 40 let nebylo na žádných kontinentálních, ani světových mistrovstvích.
Podle Bély ani teď nepostoupí ze skupiny, protože Maďarsko nemá tolik dobrých fotbalistů v zahraničních klubech jako Česko. „Takže o tři góly budou lepší, pokud nebudou považovat zápas za galaprogram,“ uzavírá.
