Plochodrážník Dryml domácí prostředí zrovna nemusí
Dnes vyvrcholí na plochodrážním oválu v pardubickém Svítkově tradiční závodní víkend. Jeho vrcholem bude souboj o Zlatou přilbu, o kterou se pojede už po třiašedesáté. Mezi silnou konkurencí závodníků Grand prix se budou snažit uspět i domácí jezdci. Tím nejúspěšnějším z posledních let je Aleš Dryml. Právě jeho si k mikrofonu pozval redaktor Ota Gutwirth.
Co pro vás znamená Zlatá přilba v Pardubicích jako pro pardubického rodáka? Určitě chcete uspět, viďte?
„To chci, je to sice volný závod, ale jako pardubický rodák jsem se chodil na Zlatou přilbu dívat už jako malé dítě a snil jsem o tom, že se jí jednou zúčastním. Posledních několik let se vždycky snažím tu závodit, každý rok je to takový plochodrážní Silvestr na konci sezony. Těším se.“
Plochodrážník Aleš Dryml je domácím prostředí na Zlaté přilbě v Pardubicích spíše svázaný, i tak chce ale do finále
Vloni jste vyhrál malé finále, jaký cíl si dáváte do letošního ročníku Zlaté přilby? Díval jsem se do historie a naposledy se Čech probojoval do velkého finále v roce 2005.
„Vždycky, když závodím, každý rok, je mým cílem dostat se do finále. Potom děj se vůle boží, musí tam být i trochu štěstí, dobrá startovní pozice a odvaha riskovat. Ten závod je specifický, napřed to chce postup do semifinále, pak teprve do finále.“
Pomáhá vám hodně domácí prostředí a fanoušci?
„Spíš ne, v domácím prostředí cítím hodně velký tlak. Nevidím to jako pomoc, spíš jako menší handicap. Ostatní kluci sem přijedou, jsou to cizinci, a proto na ně nejsou kladeny žádné velké nároky. Přijedou a prostě do toho jdou. Pro nás domácí závodníky, nejen pro pardubické, je to trochu těžké.“