Všichni současní zubři, i ti v Milovicích, pochází z tuctu zvířat, která přežila války, říká biolog
Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd zkoumal několik let parazity v afrických zemích, ale teď jsou jeho tématem divocí koně, zubři nebo divocí osli v pastevních rezervacích organizace Česká krajina.
„Je to obecně prospěšná společnost založená Daliborem Dostálem. Kolega mě tak dlouho slyšel vykládat o tom, jak je na čase svěřit péči o údržbu rezervace do pysků a kopyt velkých kopytníků, až nás seznámil,“ popisuje začátek spolupráce v pořadu Hovory.
Hostem Hovorů je Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd, spolupracovník organizace Česká krajina
Miroslav Jirků totiž upozorňoval na skutečnost, že se rezervace v naší krajině musí pracně udržovat kosením a vyřezáváním náletových dřevin. „Stojí to strašně peněz a nedaří se to. Ztrácíme květnaté louky, spousty motýlů, orchidejí a dalších. Protože technickou péči nezvládáme.“
„Slovo dalo slovo a v roce 2014 začal první projekt v bývalém vojenském prostoru Milovice kousek od Prahy. A v lednu 2015 přijeli první koně – čtrnáct klisen, v dubnu se k nim přidal hřebec a od prvního jarního dne 2015 jsme začali pást první pastevní rezervaci.“
Ti, co tady dřív žili
Od začátku si ochranáři řekli, že nechtějí zanášet do krajiny druhy zvířat, které tady dřív přirozeně nežily.
Invazní rostliny působí škody. Polovina vlastníků pozemků s námi nekomunikuje, stěžuje si KRNAP
Číst článek
„Poohlíželi jsme se výhradně po druzích velkých kopytníků, kteří tady u nás historicky nebo prehistoricky žili a kteří by tady nejspíš byli i dnes, kdyby je člověk nevyhubil. To znamená – divoký kůň, dokonce i divoký osel třeba na jižní Moravě, zubr evropský a pratur, což je vyhubený divoký předek domácí krávy, tedy domácího skotu.“
U nás žije i los evropský. „To ví málokdo. Přitom losi osidlovali naše území už někdy od 50. let. Vznikla dokonce rozdrobená populace v jižních Čechách, tedy na Třeboňsku a na Šumavě. Svého vrcholu dosáhla v 90. letech, kdy tam žily menší desítky, kolem třiceti zvířat. Od té doby to ale jde bohužel strmě dolů,“ vypočítává Jirků.
„Populace na trojmezí Česka, Bavorska a Rakouska je tak dnes nejvzdálenější výspa výskytu přirozeného losa evropského,“ podotýká s tím, že souvislý areál obývá los v severovýchodní Evropě až dál k Tichému oceánu.
„S velkými kopytníky v Evropě se to má tak, že tady žil divoký kůň, divoký osel, zubr evropský a pratur,“ shrnuje Jirků.
„Z toho pouze zubr se nám dochoval v autentické podobě, protože nebyl vyhubený. On tedy unikl jen o vlásek. A všichni v současnosti žijící zubři pocházejí jen ze dvanácti zvířat, která přežila první a druhou světovou válku,“ dodává biolog.
Celý rozhovor o návratu původních zvířat do české krajiny najdete v audiozáznamu pořadu Hovory. Ptala se Eva Hůlková.
