Na Cenu Paměti národa je nominovaná i Eva Roubíčková. Život v Terezíně popsala v deníku
Sdružení Post Bellum dnes předá Ceny Paměti národa. Pracovníci sdružení tak chtějí ocenit odvahu a statečnost obyčejných lidí, kteří se v minulosti postavili komunistické nebo nacistické totalitě. Mezi nominovanými jsou například političtí vězni z 50. let nebo židé věznění za 2. světové války v koncentračních táborech. Jako například Eva Roubíčková.
Evě Roubíčkové bylo dvacet let, když se ocitla v Terezíně. Jako mnoho mladých dívek se i ona svěřovala se svými pocity deníčku. Když ho po letech našly její děti, žasly. Život jejich maminky by mohl být námětem dramatického filmu.
Její snoubenec Richard uprchl za druhé světové války k zahraniční armádě a ona později skončila s celou svojí rodinou v Terezíně. V ghettu strávila čtyři roky a po celou tu dobu si psala deník. Zachytila v něm vše, co viděla, co zažila. Po letech z něj sama čte.
Strastiplný příběh Evy Roubíčkové, jedné z osobností nominovaných na Cenu paměti národa, představil redaktor Radiožurnálu Jan Herget.
„Mám zase jednou hroznou náladu, vše vypadá tak beznadějně. Celý svět je špatný, já jsem špatná. Terezín mě udělal špatnou. Dovedu si ještě jednou zařadit do normálních poměrů? Zde se člověk prostě nemůže jinak prosadit. Mnozí to mají snazší než já. Já si vždycky musím vše těžce vybojovat.“
I když jí bylo teprve dvacet, zapojila se v Terezíně do tajné odbojové činnosti. Od českého železničáře Karla Košvance získávala pro další vězně potraviny a různé další věci. Nacisté ji ale při jejich přenášení chytili, uvěznili a mučili.
Systematický nacistický teror přežila z rodiny jako jediná. Po válce se naštěstí setkala se svým snoubencem, vojákem západní armády, a společně založili rodinu.
I když to vypadá jako romantický závěr, kruté zkušenosti poznamenaly celý další život Evy Roubíčkové.
„Změnila jsem se tím, že jsem si řekla, že už nikdy mi nebude záležet na věcech. Věci pro mě už úplně ztratily cenu. To, co bylo důležité, byly lidské životy,“ prozradila.
Eva Roubíčková je jednou z osmi osobností nominovaných na Ceny Paměti národa.
Myšlenka Ceny Paměti národa vznikla před jedenácti lety, kdy se společnost Post Bellum začala zabývat systematickým zaznamenáváním vzpomínek lidí, kteří se zachovali statečně během totalitních režimů.
Tehdy přišla také idea veřejného ocenění těchto lidí, jejichž zkušenosti mohou inspirovat i současnou společnost.
