Svět naruby, doba sňatků i zabijaček. Tradice masopustu se pomalu vrací
O tomto víkendu se na mnoha místech Čech, Moravy i Slezska konají masopusty. A právě v posledních letech můžeme zaznamenat velký návrat masopustní tradice. K masopustu pak určitě patří živá hudba, převleky, zábava i občerstvení.
Krom toho masopust charakterizují i nejrůznější taneční zábavy a třeba i svatby. V této době se vůbec uzavíralo nejvíce sňatků. Na svatbu byl čas, klid a hlavně zásoby. V zimě se totiž většinou konaly zabijačky. Maso se udrželo déle, protože bylo chladno.
„Mělo to význam i ten, že se lidé pobavili, uvolnili. Ve vesnicích se vždy vyřešily spory a nejasnosti. Obec se stmelila a kolektiv zase mohl držet pospolu," vysvětluje etnografka Ilona Vojancová ze skanzenu Veselý Kopec.
Začíná období masopustů - rozhovor s Ilonou Vojancovou, etnografkou ze skanzenu Veselý kopec u Hlinska
Tradice masopustu má kořeny už v předkřesťanských dobách. Konec masopustu, obchůzka maskovaných postav. K obyčeji patří, vztah k ovlivnění úrody. Rozloučení se zimou, které se obávali a přivítat jaro, které se už blíží.
Masopust začíná těsně na den po svátku Tří králů, tedy 7. ledna.
Konec je pak pohyblivý, vždy se odpočítává podle Velikonoc. Končí se v takzvané masopustní úterý před Popeleční středou. Tedy sedm týdnů před velikonočními svátky a půstem. Letos například masopust končí 12. února.
Přestože masopust není svátkem církevním, přece jen je liturgií trochu ovlivněn. Jednak tím vymezením před přísným velikonočním půstem.
„Rozpustilé období masopustu ve středověku označovali jako svět naruby. A to bylo samozřejmě terčem kritiky církevních hodnostářů. Církev se proto snažila rozpustilé oslavování překazit a nějak korigovat,“ doplňuje Vojancová.
Česku se podařilo před třemi lety dostat masopustní průvody na seznamu světového dědictví UNESCO. Konkrétně pak vesnické masopustní obchůzky a masky z Hlinecka.
