Paví pero, zelený karafiát v klopě. Londýnská výstava odhaluje tajné kódy homosexuálních umělců

Estetické prvky, které sloužily zároveň jako jazyk i způsob úniku z reality. Tak by se dalo shrnout téma výstavy, kterou tento měsíc zahájila britská galerie Tate Modern. Expozice odkazující k 50 letům od částečné dekriminalizace mužské homosexuality se totiž zaměřuje na způsoby, jakými se umělci vyjadřovali v době, kdy se začaly měnit společensky nastavené úsudky o genderu a sexualitě.

Londýn Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

1280px-henry_scott_tuke_-_half_length_study_of_a_boy_c_1909.jpg

1280px-henry_scott_tuke_-_half_length_study_of_a_boy_c_1909.jpg

Jak píše CNN, před rokem 1967 nebylo pro muže volbou tajit svou sexuální orientaci, ale dokonce povinností. Kvůli homosexualitě jim totiž hrozilo vězení nebo hormonální léčba. Někteří se v rámci společenské přetvářky ženili, jiní zase vyhledávali pomoc v rukách psychiatrů, kteří jim slibovali zázračné výsledky formou konverzní terapie.

Řada homosexuálů si proto také osvojila tajné kódy. Polari byl například britský slang, díky kterému spolu muži mohli otevřeně mluvit bez strachu, že by je zadržela policie. Očekávaná výstava Homosexuální britské umění (1861-1967) v londýnském Tate Modern se zaměřuje především na estetické prvky, které se objevovaly v dílech umělců té doby.

Vedle odkazů k řecké mytologii a oblíbenému vztahu staršího mentora s mladším mužem (například v obraze Fredericka Leightona s názvem Daidalos a Ikaros), byl četným prvkem odkaz k takzvanému viktoriánskému estetickému hnutí, jehož stoupenci nosívali specifické módní doplňky k vyjádření své sexuality. Jelikož se ale jednalo o kód, platil zejména k identifikaci homosexuálů mezi sebou.

Takovými doplňky bylo třeba paví pero nebo nazeleno obarvené květy karafiátu na klopě saka. V portrétu Aubreyho Vincenta Beardsleyho od Jacquese-Emila Blancheho z roku 1895 má Beardsley na saku přidělaný růžový květ, čímž měl vyjadřovat podporu svému příteli Oscaru Wildovi, který byl toho roku uvězněn ze zločinu hrubé nemravnosti.

Tyto estetické prvky se později staly společenskou zbraní, v případě umělce Andyho Warhola dokonce základem jeho děl. Warhol, sám homosexuál, totiž míchal mainstreamový styl s nádechem homosexuality. Ve svých dílech pak například přetvářel fotografie hereček Elizabeth Taylorové či Marilyn Monroe do postav transvestitů.

Mezi vystavovanými obrazy, kresbami, fotografiemi i filmovými nahrávkami se v Londýně představují umělci typu Johna Singera Sargenta, Dory Carringtonové, Duncana Granta, Davida Hockneyho nebo Henryho Scotta Tukea. Právě Tuke ve své pozdní tvorbě zobrazoval pouze odhalené muže u vody. Nikdy se ale nedostal do problémů, protože je nikdy nezobrazoval v explicitně sexuálních situacích ani neukazoval jejich genitálie.

Jak přiznávají samotní kurátoři výstavy, hlavním objektem jejich zájmu je tvorba bělošských autorů. Ženy, transsexuálové nebo umělci černé pleti dostávají jen velmi omezený prostor.

Výstava Homosexuální britské umění mezi lety 1861 a 1967 probíhá v londýnském Tate Modern až do října letošního roku.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme