‚Znám jenom kuchaře a číšníky, nemá mi ani kdo půjčit.’ Práce v pandemii? Nejistota i nové strategie

Ačkoliv se míra nezaměstnanosti v Česku výrazně nezvýšila, odborníci upozorňují, že se řada pracujících setkala s omezením práce a příjmu. Nejvíce ohrožení byli lidé ve službách, kteří mají částečné úvazky nebo pracují načerno. Časté je to například v gastroprůmyslu. „Jeden den mi řekli, ať nechodím do práce. Myslel jsem si, že mám dva dny volno. Nikdy jsem se tam už ale nevrátil,“ popisuje v dokumentu Život během pandemie otec dvou dětí Andrej.

Život během pandemie Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Restaurace a kavárny musely zavřít, vydávat jídlo mohou jen přes výdejová okénka (ilustrační foto) | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

V malém domku o čtyřech pokojích sedí Lenka. Má 35 let a ještě před několika měsíci pracovala v jednom z ústeckých barů jako servírka. Pak ale bar zavřeli a ona ze dne na den přišla o práci.

Přehrát

00:00 / 00:00

Důsledky epidemie ve svém pracovním životě pocítilo nejspíš více Čechů, než ukazují statistiky nezaměstnanosti. Jak se s tím potýkají, mapuje druhý díl dokumentárního seriálu Život během pandemie

„Byla to brigáda, v gastru vám nikdy smlouvu nedají, a tak jsem se ocitla zničehonic bez příjmu,“ začíná své vyprávění matka samoživitelka, která má tři děti – dvě v pubertálním věku a jedno teprve tříleté. Žádnou mateřskou dovolenou si s ním ale neužila, ekonomická situace ji donutila k brzkému nástupu do práce. Za bar se vrátila hned po šestinedělí.

„Ihned jsem si našla práci ve skladu jedné drogerie, ale výplata byla deset tisíc. Nájem a jídlo mě vyjdou zhruba na dvacet tisíc, tak teď hledám nějakou fabriku. Ještě že děti jsou doma a můžou zůstat s malým,“ říká rezignovaně Jana, která nyní čelí exekucím za opožděné splátky telefonu a nájmu.

„Naši mi říkali: jíst a pít se bude pořád, i proto jsem se stal kuchařem,“ říká Tomáš, šéfkuchař z Prahy, který pracoval v jedné luxusní restauraci. Pobíral minimální mzdu a tři smlouvy na DPP. Když měl najednou pobírat pouhých šedesát procent platu, vyšlo to na pár tisíc.

„S tím se nedá vyžít, tak jsem si hned našel novou práci. Kamarádi mi pomohli a teď dělám zahradníka,“ říká Tomáš a dodává, že má velké štěstí. Většina jeho kolegů zaměstnání buď nemá, nebo pracují za mnohem horších podmínek než on. „A také jsem sám,“ upozorňuje mladý kuchař.

Nízké mzdy a prekérní práce

Podle sociologa Daniela Prokopa pocítilo důsledky epidemie ve svém pracovním životě více Čechů, než ukazují statistiky nezaměstnanosti. Nestoupl sice počet zcela nezaměstnaných, ale během jarní vlny se řada pracujících potýkala s omezením práce.

Část z toho byly výpadky práce spojené s kompenzací – překážky práce s částečnou náhradou mzdy, přechod na ošetřovné či nucená dovolená. Zčásti šlo o omezení bez finanční náhrady, zejména snížení úvazku, ztráta stabilní práce.

Sociální antropoložka Lucie Trlifajová vysvětluje, že nejvíce ohrožení byli lidé ve službách, pracující na nejisté smlouvy, částečné úvazky, na dohody nebo dokonce načerno.

„Lidé z kultury, gastro průmyslu, ze služeb – to jsou ti, na které krize nejvíce dopadla a odhalila nám, jakým problém jsou v Česku nízké mzdy a prekérní práce.“

Autorka cyklu Život během pandemie Rychlíková: Samoživitelce na úřadě řekli, ať si najde sponzora

Číst článek

Své o tom ví Linda, tanečnice a burleska, která nakonec našla práci jako kuchařka v domově důchodců. Musela ale absolutně změnit své návyky a oproti původní práci si pohoršila o desítky tisíc korun. Neměla ale na vybranou – brzy jí totiž došlo, že na jeviště se jen tak nevrátí.

„Krize výrazně zasáhla zejména do života lidí z domácností s dětmi, kteří měli příjem pod mediánem, tedy menší než polovina českých domácností. Rodiče zde častěji mají nižší vzdělání a nestabilní typy příjmů, jako jsou dohody, platby na ruku, které byly omezované. U nich nastal na jaře výraznější přesun do ekonomické neaktivity i k nekompenzovaným omezením práce,“ říká Daniel Prokop.

Záchranná síť? Sociální kapitál

Něco podobného potvrzuje i příběh Andreje, kterého – jak sám tvrdí – zachránilo především to, že měl ve své původní práci smlouvu na dobu neurčitou. Dostal totiž odstupné v podobě dvou měsíčních platů, což jeho rodině umožnilo přečkat do doby, kdy se Andrejovi podařilo najít novou práci.

„Jeden den mi řekli, ať nechodím do práce. Myslel jsem si, že mám dva dny volno. Nikdy jsem se tam už ale nevrátil,“ popisuje otec dvou dětí, jehož rodina se musela vyrovnat i se ztrátou zaměstnání jeho manželky.

„Nebýt matky, která nám půjčila peníze, nevím, jak zaplatíme nájem,“ krčí zoufale rameny.

To potvrzuje i barmanka Lenka: „Vzhledem k tomu, že celý život dělám v tomhle oboru, jsou moji známí hlavně kuchaři a číšníci. A ti přišli o práci taky. Takže si nemůžeme ani navzájem půjčit peníze.“

„Krize výrazně ekonomicky zasáhla domácnosti těch, kteří si před ní vydělávali na dohodu či dostávali část příjmu na ruku.“

Lucie Trlifajová (sociální antropoložka)

„Sociální kapitál – tedy okruh lidí, kteří vám můžou pomoct – jsou pro zvládání krizí zásadní,“ vysvětluje socioložka Trlifajová.

Řada lidí podle ní nemá nikoho, nebo jen velmi omezený počet blízkých, kteří by je mohli na chvíli ekonomicky stabilizovat. I proto je důležité zavádět plošná opatření, která mohou postiženým okamžitě pomoci.

„Krize výrazně ekonomicky zasáhla domácnosti respondentů, kteří si před ní vydělávali na dohodu či dostávali část příjmu na ruku. Jedno z toho přiznává zhruba sedm procent respondentů výzkumu. Patří sem pracovně aktivní lidé v prekarizovaných pozicích, ale také část důchodců, studentů či matek na rodičovské,“ shrnuje Trlifajová.

„Jarní vlna dopadla tvrději na OSVČ ve srovnání se zaměstnanci. Zatímco předkrizová míra příjmové chudoby je v obou skupinách srovnatelná, domácnost každého šestého zaměstnance se během dubna nacházela pod hranicí chudoby, ale mezi živnostníky to byl každý čtvrtý,” uzavírá Daniel Prokop.

V dalším díle uslyšíte, jak pandemie dopadla na český průmysl, pracující v továrnách a majitele malých obchodů.

Apolena Rychlíková, Ivan Studený Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme