Kampa jako otevřené jeviště
Po ulici se plouhají sběrači odpadků a na hole napichují papírky. Náhle jejich pozornost upoutá obří role neposkvrněného papíru. Papír provokuje sběrače k rozehrání scének. Chodci se začínají zastavovat. Z papíru lze udělat činky, televizor ale i papírové vánoce, při kterých jsou čumilové zabaleni jako dárky včetně fotografa z novin. Lidi už pochopili a začínají se smát. I oni jsou zapojeni do představení. Je první zářijový víkend a na Kampě právě začíná festival pouličního divadla, jehož hlavní duší je mim Ctibor Turba.
Zastavení první Tanec vleže
Klasické pouliční divadlo funguje tak, že do sebe vtáhne nevědomé chodce a improvizuje s přihlížejícími. To se ale Turbově pouličnímu festivalu podařilo málokdy. Většina diváků třímala v ruce program a mířila za již vyhlédnutými kousky. Nebylo těžké odhadnout, kde se bude hrát. Po Kampě bylo sem tam umístěno pódium anebo tam stály paravany. Zejména pro turisty byl pak překvapující výhled z Karlova mostu, kde pod sochou Bruncvíka na dláždění ležela obří žíněnka a na ní se zmítaly cvičenky. Turisté se stali svědky performance Tanec vleže. Dívky předváděly variace na Slastný vitamin D (a toho by bylo opravdu zapotřebí, neboť pršelo; bohužel jsem tanečnicím radost z neexistujícího slunce nevěřila), která ale ze všeho nejvíc připomínala pouhý aerobik. Pokud se tedy na festival tento víkend (8 10. září) vydáte, můžete Tanec oželet a vydat se na Budky.
Zastavení druhé -Budky
Budky jsou povedená hříčka. Vycházejí ze situace, že i v mobilovém věku se lidé mohou přetahovat ve frontě na obyčejnou budku, i když ne úplně obyčejnou, protože se z ní postupně stane sprcha, jeviště pro loutky a nakonec . na to běžte podívat.
Zastavení třetí - loutky
Turba vsadil na mimy a loutky. A z loutek je na co se těšit. Pravý italský temperament a skvělou rakvičkárnu předvádí Bruno Leone z Neapole. Skoro terapeuticky působí Leonův Pulcinella plný práskání holí po dřevěných loutkových hlavách. Doporučuji dát volný průchod zlomyslnosti a smát se z plna hrdla. Obdobně slibující název má představení Pavla Kočího Rány holí. Nejmenší cirkus světa slovenského loutkáře Antona Anderleho stojí za podívanou už jen díky sto let starým loutkám, které ovšem dokážou neskutečné věci. Dřevěný žongléř si pohazuje vlastní hlavou, kostlivec se rozloží na kousky a zase složí, akrobatka dělá holubičku na laně. Ruce loutkáře Antona Anderleho jsou asi zase ty nejhbitější na světě. Klasikou je souboj masového kašpárka s lidovým kašpárkem podle dvojice Váša a Vávra. Masový kašpárek sestavený z kousku hovězího a vepřového masa bojuje se svým dřevěným bratrem pomocí živých ledvinek, jater i dršek. Zlo je jako ve správné pohádce po zásluze potrestáno, a tudíž sežráno.
Zastavení čtvrté - Život na kole
Představení Giro di vita, alegorii celého lidského života jako závodu na kole se všemi podrazy, průšvihy i triumfy, přesadilo Divadlo Alfréd z manéže na náměstí. Na dlažbě dostává jízda na kole správný smysl a mimové jakoby s nimi srostli. Bicykly divadla Alfréd ve dvoře ovšem nejsou zdaleka dvě kola, řídítka a šlapky mohou to být docela dobře třeba divocí býci.
Zastavení poslední průvody
Letošní rok je ve znamení draka, to podle čínského horoskopu, a ve znamení vodnáře. Právě této symbolice je věnován první průvod městem, plný masek na chůdách. Ulicemi jdou obří plavci, chrliči ohně i draci. Hodinu po půlnoci je střídá průvod o mnoho ponuřejší. Sedmadvacet českých pánů s károu, která neúprosně odbíjí čas, se táhne na místo svého popraviště, na Staroměstské náměstí. Pokud už jste předtím potkali ve městě skupinku Buffonů, podivných bytostí připomínajících středověké komedianty, nedivíte se už vůbec ničemu.
P-S. Akce se koná od 14 do 21 hodin, v noci je ještě duchařské procesí. Zdaleka jsem nezmínila všechno, co je k vidění. Předchozí zprávu berte tedy pouze jako stručný výcuc z performancemi nabitého odpoledne. Tento týden tu ještě navíc budou drastičtí Teatr Novogo Fronta, pouliční verze Hanging man a Divadlo Continuo.
