Kritikům Národního tkáňového centra vadí spojení státu a soukromé firmy
V Brně pár kroků od Bohunické nemocnice vyrostly úplně nové laboratoře pracující s lidskými tkáněmi. Jde o takzvané Národní tkáňové centrum, společný projekt českého státu a soukromé firmy v celkové hodnotě přesahující 400 milionů korun.
A právě toto spojení je dodnes terčem kritiky některých lidí, kteří se pohybují ve zdravotnictví. Vadí jim, že takový model není pro stát výhodný.
V laboratořích Národního tkáňové centra odborníci pracují s lidskými buňkami, tkáněmi od zemřelých dárců, které jsou určené k transplantaci, a také tam dokážou z částí kůže nebo šlach žijícího pacienta vypěstovat mnohem větší kus, který pak lékaři v nemocnicích pacientům zpátky voperují. Pro představu jak takové centrum vypadá - zabírá plochu jednoho patra v běžné kancelářské budově.
Názory kritiků i zastánců projektu Národního tkáňového centra přiblížil v Ozvěnách dne Petr Sehnoutka
Problém spočívá v okolnostech vstupu státu do společného projektu se soukromou společností. To bylo už v roce 2008. Takovéto, byť menší tkáňové banky fungují u velkých nemocnic po celé zemi a největší z nich byla právě ve fakultní nemocnici v Brně Bohunicích. Tato tkáňová banka potřebovala vylepšit, a to pořádně - investice se odhadovala na 200-300 milionů korun.
Absence výběrového řízení
Stát ale místo toho, aby na to sehnal dotaci (peníze v rozpočtu nebyly), tak se rozhodnul jít do společného projektu se soukromou firmou. Bez výběrového řízení s ní založil společnost Národní tkáňové centrum, kde stát drží za zhruba 3 miliony 24 procent akcií. Stát ale do projektu investoval mnohem více, říká například odborník na financování zdravotnictví a asistent bývalého poslance a kritika tkáňového centra Ludvíka Hovorky Josef Jelínek:
„Fakultní nemocnice, stát - vkládaly do jakéhosi společného podniknutí lidský personál, knowhow tkáňového centra největšího v republice a spojovaly se se soukromým partnerem, který tou dobou, jestli se dobře pamatuju, tak měl dvoumilionový kapitál a byl v jedné půjčené kanceláři v Krči. A to byl partner, kterému stát svěřil 76 procent toho společného podniku.“
Stát se také připravil o odborníky. Na to reagoval ředitel bohunické nemocnice Roman Kraus:
„Samozřejmě jsme ztratili skupinu lékařů a laborantů, kteří na tom pracovali, ale my bychom nikdy nemohli dát podmínky zvlášť, co se týče rozvoje těch moderních terapií, protože fakultní nemocnice nikdy nemůže být výrobní laboratoří výrobním závodem těch nových technologií.“
Rozhodnutí padlo 4 dny před koncem Topolánkovy vlády. Současný ministr zdravotnictví Leoš Heger to samozřejmě podporuje, i když sám připomněl, že zrod tohoto projektu byl, jak řekl, komplikovaný. Zároveň ale dodává, že je potřebný a věří v jeho výhodnost:
„Řekl bych, že to je experiment docela bezpečný po té hospodářské stránce. Protože stát z celých potřebných asi 400 milionů vložil asi jen tři miliony, nedává garance na nějaké půjčky a podobné věci. Jenom tím spojením se usnadnil vstup kapitálu evropské unie a různých rozvojových projektů,“ míní ministr.
Ministr Heger zmínil 200 milionovou dotaci z Evropských fondů - nemohl ji stát zajistit pro to stávající tkáňové centrum v brněnské nemocnici? Na to nikdo reportéru Sehnoutkovi neodpověděl. Jisté však je, že bez účasti státu v tomto podniku by se na evropské dotace podařilo dosáhnout mnohem hůř.
Buňky mrtvých i živých
Zlepšením proti současnému stavu, kdy se s tkáněmi pracovalo v brněnské nemocnici, je práce nejen s tkáněmi zemřelých dárců, ale i s kůží, šlachami a podobně živých pacientů.
A právě to je přínosem soukromé společnosti, říká šéf dozorčí rady Národního tkáňového centra Michal Zahradníček:
„Zatímco fakultní nemocnice se nikdy nezabývala produkcí a výrobou tkání z živých buněčných kultur, tak Národní tkáňové centrum toto činí. Činí tak na základě obrovského množství duševního vlastnictví, práv duševního vlastnictví velkého množství patentů a velkého množství těch lidí, kteří to budou vyrábět,“ popsal Zahradníček.
