Po stopách válečných gigantů. Křídlo messerschmittu slouží ve Vrběticích jako zvonice
Obrovský a děsivý. Takový byl Messerschmitt 323 Gigant. Největší letadlo druhé světové války. První stroj, který dokázal přepravit tank, obrněné vozy nebo rovnou celou rotu vyzbrojených vojáků. Stopa těchto obrů na území protektorátu končí ve Skutči na Chrudimsku.
Příběh sice zapadl v paměti i v čase, části výjimečných strojů ale přežily. Jen místo urputného řevu šesti motorů vydávají úplně jiný zvuk.
Po stopách válečných Gigantů. Kusy obřích letadel jsou na Skutečsku dodnes. Natáčel Josef Kopecký
Ze Skutče do Vrbětic je to asi sedm kilometrů. Malá obec, malá náves a na ní dost netypická zvonice. Železná konstrukce vysoká kolem osmi metrů natřená šedou barvou nevypadá zrovna malebně, ale spíš jako lešení zapuštěné do betonu. Kde se tam vzala, většina obyvatel netuší. Pamětníci už zemřeli.
Jeden z posledních je Josef Modráček. Zvonici má přímo před okny. „Bylo to dělaný z křídla Gigantu. Původní zvonička byla na dřevěném sloupku, když se rozpadl, použili místní tohle křídlo, které měl u sebe kovář v Dachově. Mně bylo tehdy tak čtrnáct," vypráví Josef Modráček. Podle něj se tam kus německého letounu dostal na koňském povozu.
Giganti z výprodeje
Křídlo od kováře je trochu zvláštní příběh, má ale jednoduché vysvětlení. Po válce armáda zbytky letadel rozprodala. Kvalitní ocelové části si bez problémů našly kupce. „Konstrukce byly využité především ve zdejších lomech jako různé podpěry pro polní drážky, nosníky stožárů, a podobně," říká vedoucí Městského muzea ve Skutči Libor Aksler.
Messerschmitt Me-323 Gigant
Rozpětí: 55,2 m
Výška: 10,1 m
Maximální vzletová hmotnost: 43000 kg
Maximální rychlost: 270 km/h
Vyrobeno: cca 200 ks (11 skončilo na Chrudimsku)
Pátrání proto pokračuje v jednom z lomů u Leštinky. Z polní dráhy na přepravu kamene nezbylo skoro nic. Pár sloupů osvětlení s odstříhanými dráty a občas z hlíny vykoukne pražec. Úzká pěšina vede mezi polorozpadlé technické budovy na zpracování a drcení vytěženého materiálu. Střechy se rozpadají, násypky zničil rez. Po stranách keře, za nimi šestimetrový sráz dolů.
Teprve po důkladnější prohlídce se objeví něco známé. V řadě za sebou je srovnaných pět železných pilířů s typickými šikmými propojovacími trubkami. Z blízka je možné uvidět nahoře přivařené kolejnice. Pomyslná dopravní dráha pokračuje ještě dál, další tři kusy letadla, včetně jednoho s přírubami na upevnění šroubů – typický znak německých válečných strojů.
Kolem procházejí lidi, aby se vykoupali ve vedlejším lomu. Nikdo z nich netuší, že zrezavělé haraburdí kdysi patřilo monstru, které budilo údiv i strach.
Chrudim a Skuteč jako zoufalá volba Luftwaffe
Na jaře 1945 proudí na letiště ve Skutči davy lidí. Chtějí si prohlédnout to, co ještě nikdy neviděli. Po obvodu letištní plochy rozmístěných osm strojů Me-323 s rozpětím křídel padesát pět metrů, jak dokládá dobový plánek.
Na chrudimském letišti byli Giganti dřív, nejspíš na podzim roku 1944. Podle Michala Štorka ze Státního oblastního archivu v Zámrsku ale verze o přeletu na trase Chrudim-Skuteč neplatí. „Z Východní fronty je stáhli do Rumunska, potom do Prostějova. Z něj jich odletělo ve dvou vlnách jedenáct do Chrudimi a do Skutče. Pro transportní skupinu na území Říše nebylo bezpečno, rozhodli se je poslat na letiště uprostřed Čech. Byla to zoufalá snaha Luftwaffe Giganty zachránit a ukrýt," vysvětluje Michal Štorek.
Na Chrudim by tak vycházely tři stroje. O ty se pravděpodobně postarali stíhači při náletu na Pardubice v prosinci 1944. Posádka chrudimského letiště navíc těsně před koncem války zapálila a vyhodila do vzduchu všechno, co by mohl nepřítel použít. Tedy i letadla a jejich části.
Ve Skutči je gigantí stopa přece jen čitelnější. Minimálně několik strojů se dočkalo konce války v takovém stavu, že je bylo možné znovu nasadit. Jenže letoun už byl v té době zastaralý a těžký – i nenaložený vážil 28 tun. Letiště ve Skutče bylo navíc krátké, přes horizont a také rozměklé po tuhé zimě. Slavná letadla tak čekal neslavný osud. Skončila ve výprodeji.
„Generál Vicherek (Alois Vicherek, poválečný velitel vzdušných sil, pozn. red.) rozhodnul, že Giganty už nikam nepoletí. Čekala je demontáž, použitelné součástky si vzaly letecké závody v Letňanech, zbytek armáda nabídla skutečských firmám a živnostníkům," dokončuje příběh výjimečných strojů archivář Štorek. Právě proto teď část jednoho z Gigantů zvoní ve Vrběticích.
Pomozte najít další Giganty!
Máte ve svém okolí kovové harampádí, které připomíná to, co jste viděli na našich fotkách nebo videu? Říká se u vás v obci, že tam jsou pozůstatky obřích transportních letadel? Napište nebo pošlete fotku na redakce.pardubice@rozhlas.cz, případně nám pošlete zprávu přes Facebook. Děkujeme, že hledáte s námi!
