Utíkal jsem hned do nemocnice pomoct, jak se dalo, vzpomíná na záplavy řidič Waldemar Bujok
Česko si připomíná půl roku od ničivých povodní. Vlna záplav, ale přinesla i ohromnou vlnu solidarity. Například v Bohumíně voda zatopila dům, hospodářství a zahradu Waldemara Bujoka. Když viděl rozsah škod, spěchal do zaplavené nemocnice, kde pracuje jako řidič. Odpoledne pak odklízel následky povodní doma a staral se o ženu, která se při evakuci zranila.
„Všude byla voda. Obě příjezdové cesty byly zatopené, celá zahrada také, úplně všechno,“ popisuje na své zahradě devětapadesátiletý Waldemar Bujok. Voda se samozřejmě dostala i dovnitř jeho domu.
„Nábytek stál přímo na zemi, takže to všechno muselo pryč, protože začal bobtnat. Terasa byla celá zalitá. Naše malá bouda, ta byla úplně otočená,“ popisuje dále Waldemar, který má na svém pozemku také domácí hospodářství.
„Bohužel se 40 slepic utopilo, nestihli jsme to, protože ta voda postupovala bleskurychle. Já jsem vlezl do králíkárny, tam jsem byl pět minut, a když jsem vylezl, už jsem šel po kolena ve vodě. Ale je jaro a my začínáme znovu. Králíky už máme mladé a slepice koupíme tento měsíc,“ plánuje optimisticky Waldemar.
Hned po evakuaci se rozjel do místní zatopené nemocnice, kde pracuje jako řidič. „Ano, utíkal jsem do nemocnice, pomoct jak se dalo, a potom už to tak bylo každý den. Dopoledne tam, odpoledne tu. Já jsem, abych tak řekl, ještě ze staré gardy,“ říká.
Na dvorku u jeho domu stojí služební auto s nápisem Bohumínská městská nemocnice, převoz krve a ostatního zdravotnického materiálu. To je ten klíčový stroj, kterým Waldemar všechno převážel. V jeho rodině se vše ještě zkomplikovalo tím, že když jeho manželka Zuzana prchala před velkou vodou, vážně si poranila nohu. Když poté léčila, byla úplně nepohyblivá.
Ostravská čistička vod se vrací do běžného režimu. Opravy po povodních stály stovky milionů
Číst článek
„Takže jsem ležela, manžel všechno musel dělat, protože já jsem vůbec nebyla schopná ničeho. Od prosince jsem chodila na rehabilitaci, učila jsem se chodit a tak. Než on (Waldemar) odjížděl do nemocnice, tak mi udělal kávu, snídani. To víte, že jsem na něj hrdá,“ říká Waldemarova manželka Zuzana.
David Otruba, vedoucí provozu Bohumínské nemocnice také vzpomíná, jak Waldemar pomáhal.
„Waldemar, který byl sám zatopený, přijel hned první den svým osobním autem a jezdil buď svým soukromým, nebo tady dodávkou. Pomáhal rozvážet běžné věci, protože my jsme ihned zprovoznili laboratoř. A pomohlo to obrovsky, protože jsme potřebovali tento materiál vozit, my jsme měli další auta zatopená, takže to byla jediná možnost, jak vlastně fungovat v těch prvních dnech,“ vzpomíná Otruba.
Za svou pomoc dostal Waldemar Bujok od nemocnice ocenění Zaměstnanec roku.
