Rozhovor s nizozemskou poslankyní Farah Karímí o soužití menšin
Nizozemci dnes volí parlament - podle posledních dostupných průzkumů si udrželi náskok křesťanští demokraté premiéra Jana Petera Balkenenda, kteří vládli v posledních třech letech. O Nizozemsku se ale nejčastěji mluvilo v souvislosti s napětím mezi většinovým obyvatelstvem a početnou přistěhovaleckou menšinou. A právě na to se ptal zpravodaj Českého rozhlasu v Beneluxu Vít Pohanka Farah Karímí - nizozemské poslankyně íránského původu.
Politik Pim Fortuyn a režisér Theo Van Gogh - dva Nizozemci, jejichž jména se v zahraničí v posledních letech skloňovala asi nejčastěji. Oba dva zemřeli při politicky motivovaných atentátech a jejich smrt ilustrovala napětí, které v Nizozemsku panovalo. Poslankyně Farah Karímí je sama muslimka - jak říká, při letošní volební kampani už ale postavení menšin nehrálo tak významnou roli, jako v minulosti.
"Nemyslím si, že by tahle otázka úplně zmizela. Ale lidé už jsou tou pokračující diskuzí o postavení menšin a polarizací politické debaty unavení. Takže v letošních volbách už tohle není hlavní téma, jako tomu bylo při volbách v roce 2002 a 2003."
Myslí si tedy poslankyně Farah Karímí, že se nizozemská společnost dokázala s problémem soužití menšin vypořádat?
"Problémy nezmizely - stále je tu diskriminace, mezi přistěhovalci je stále velká míra nezaměstnanosti a také zločinnost je mezi imigranty vysoká. Tyhle věci tu stále jsou a musíme o nich diskutovat. Naštěsí už je ale debata věcnější a není tak polarizovaná. Nemluví se o rozdílných kulturách - tak to bylo dřív a bylo to velmi nešťastné."
Dá se říct, že diskuze o postavení menšin už není tolik založená na ideologii, jako to bylo před několika lety?
"Ano, ale kdyby ale zase došlo k nějakému incidentu, mohla by se situace rychle změnit. Teď je možná každý touhle problematikou trochu unavený, včetně politických stran. Vídí, prostě, že ta ideologická diskuze nikam nevede a tak ji opustily. Ale to se může velmi rychle změnit."
Podstatnější než průběh předvolební kampaně je samozřejmě stav nizozemské společnosti. Vražda Pima Fortuyna v roce 2002 a Theo Van Gogha o dva roky později byly podle mnohých jen pomyslným vrcholem ledovce. Tragickým vyústěním problémů, které mají hluboké kořeny. Myslí si poslynkyně Farah Karímí, že od té doby dospěli Nizozemci alespoň k částečnému smíru?
"Ono se to těžko popisuje. Na jednu stranu je znát ekonomický pokrok, je tu víc příležitostí pro přistěhovalce a lidé se cítí šťastnější. I z osobní zkušenosti ale vím, že je mezi nimi hodně hořkosti - to se týká jak přistěhovalců a příslušníků menšin, tak i nezaměstnaných, kteří jsou původem z Nizozemska. A právě mezi těmito skupinami panuje největší napětí. A na to, myslím, nesmíme zapomínat. Nesmíme si říkat, že je to lepší než třeba před pěti nebo šesti lety a nechat se ukolébat. Musíme stále myslet na ty, kteří jsou ve společnosti pořád outsidery."
