Zahraniční tisk uctil památku zabitých novinářů

Zahraniční noviny se kromě situaci a bojům v Afghánistánu věnují i rakouskému postoji k české jaderné elektrárně Temelín. Die Presse totiž navrhuje, aby Rakušané Temelín koupili, a to za 40 miliard silinků.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

zahraniční tisk | Foto: Jan Rosenauer

Nezávislý nizozemský Algemeen Dagblad se věnuje mezinárodní konferenci o Afghánistánu. Ta začíná v pondělí v Berlíně. Jde o vytvoření dočasné správy pokud možno na široké základně, která by byla reprezentativní pro různé skupiny obyvatelstva.

Afghánistán v uplynulých dvaceti letech zažíval jen násilí a anarchii a zcela postrádal občanské správní orgány. Proto to zřejmě bude značně složitý proces. Není příliš důvodů k optimismu, píše nizozemský list a pokračuje:

V rámci příprav této spěšně svolané konference je nápadné, že na žádné úrovni zatím není ani náznak konkrétních opatření. Z řad Afghánců se ozývají hlasy, že by si nejraději všechno uspořádali sami, aby zvýšili svou prestiž ve světě. Jenže mezinárodní protiteroristická koalice nemá důvod věřit nenásilnému přechodu k regulérní afghánské vládě.

Pařížská Liberation naopak vidí v předvečer berlínské konference o Afghánistánu důvod k optimismu. Existuje mnoho zemí, které mají nějaký důvod se obávat o svůj občanský mír. V Afghánistánu je takových důvodů víc než dost.

Na konferenci v Berlíně se o nich bude mluvit. Ale aspoň jeden důvod k optimismu tu je: Obě protichůdná pokušení vybudovat v zemi komunistickou nebo islámistickou diktaturu ztroskotala. Tato skutečnost snímá z této těžce zkoušené země dvě tíživé hypotéky.

Afghánistánu lze jen přát dobrodiní multietnické mírové budoucnosti v podobě federace nebo konfederace. Pro enormní americkou a celou západní válečnou mašinérii, která se tam sjela, by takovéto řešení bylo ovšem jen druhořadým úspěchem. Hlavním cílem zůstává zničení teroristické sítě Al Kajdá.

Rovněž francouzský deník Le Monde uctil památku Talibanem tento týden zákeřně zavražděných zahraničních novinářů v Afghánistánu: Tato opakovaná násilná úmrtí jsou přirozeně příznakem nepořádku ve světě, který je rozvracen konflikty, tolik nepodobnými dřívějším takzvaným "regulérním" válkám.

Tehdy byly frontové linie aspoň přibližně dány. Nepochybně byli přitom i váleční zpravodajové lépe chráněni a násilí ozbrojených band víceméně pod kontrolou.Vůdcové dnešních válek své jednotky pod kontrolou nemají.

Novináři jsou zadržováni, okrádáni nebo unášeni a často potulnými bandami zabíjeni - jak to v pondělí postihlo čtyři kolegy z našich řad na cestě mezi Džalalabádem a Kábulem.

Takovéto tragédie jsou druhou stranou mince dnešního mediálního světa, který počet neozbrojených novinářů v krizových oblastech s cílem větší informovanosti znásobuje a bez šance na obranu vystavuje kulkám.

Rakouští odběratelé elektřiny by údajně měli za 40 miliard šilinků odkoupit Temelín. Tento návrh štýrského hospodářského rady Herberta Paierla je určitě jedním z nejlepších, jaký byl v posledních měsících v této protivné kauze přednesen, píše v komentáři vídeňská Die Presse.

Přesto je to návrh špatný jako všechny ostatní. Kdyby chtěli Češi tuto elektrárnu vůbec prodat, proč zrovna nám, Rakušanům, v českých očích přímo mistrovským provokatérům? A proč by měli rakouští odběratelé elektřiny vydávat miliardy na to, aby uzavřeli zrovna jednu z nejbezpečnějších jaderných elektráren ve východní Evropě?

Jen aby tím dosáhly toho, aby Češi zející mezeru v zásobování zacelili výhodnou francouzskou, anglickou, švédskou, německou, belgickou, španělskou, finskou nebo holandskou atomovou elektřinou? Anebo ještě hůř - energií z nějaké skutečně nebezpečné jaderné elektrárny na východě?

Jednou ze zvláštností této nadmíru směšné debaty je to, že existují mnohem horší jaderná zařízení v Evropě než Temelín - například slovenské Mochovce, bulharský Kozloduj nebo litevská Ignalina. Těmito a dalšími šrotu podobnými reaktory bychom si měli lámat hlavu, a to na evropské úrovni.

Východním kandidátským zemím Unie zásadně předpisovat, jak mají pokrývat svou spotřebu energie, je pokrytecké. Přinejmenším do doby, dokud bude ve státech Evropské unie připojeno na síť stále ještě 145 jaderných elektráren.

Petra Lazáková, Olga Jeřábková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme