Historička Milena Lenderová napsala knihu Česká žena. Zabývá se mimo jiné postavením žen v jednotlivých sférách jejich veřejného působení a uplatnění, například na trhu práce, medicíně či ve vědě.
Barbora Mirgová z Prahy vychovává s mužem dvě dcery školního věku. S psaním a čtením jim chodily pomáhat studentky. Například na kole nebo na bruslích se ale Anežka s Marií naučily samy.
Milada Těšitelová dokončuje natáčení svého režijního debutu Zvíře. Stylizovaná hororová komedie má nabídnout nezvyklý pohled na mateřství a s ním spojený společenský tlak.
„Konce jsou různé. I proto by se měly zkušenosti sdílet, aby se předešlo trapnému mlčení nebo nevyžádaným radám okolí,“ říká novinářka a autorka knihy Lucie Ptáčková.
Kniha Ženy, které zůstaly, o niž hrajeme tento týden v pravidelné soutěži, není pouze svědectvím o migraci, ale také o mateřství, dětství bez otců, životě bez manželů a stárnutí bez dětí.
„Některé duševní obtíže mohou překvapit i ženy, které miminko velmi chtěly a plánovaly ho – o to víc když dítě přichází do situace, kdy ho nikdo neplánoval,“ podotýká Kristýna Hrdličková-
„Když vybírá byt nevidomý člověk, který to město vůbec nezná, tak ty nástrahy a výhody poznává až za provozu,“ přibližuje nevidomá Alena v seriálu Mámou potmě strasti při stěhování do nového města.
„Kojení mi bylo extrémně odporné. Měla jsem pocit, že přicházím i o zbytek mého já a mé sexuality. Když jsem tuhle věc vzdala, přišla ohromná úleva, že něco nemusím,“ popisuje spisovatelka.
„Je to vyvážení dlouhých měsíců, kdy pečujete o sebe a miminko. Jsou tam určité náklady a také ušlý zisk, kdy byste mohla pracovat, ale nepracujete. Samozřejmě je tam i nějaké bolestné,“ říká Pavla.
Dana porodila své švagrové dvojčata – holčičku a chlapečka. Náhradní mámou se stala před osmi lety a na období kolem roku 2016 nevzpomíná v nejlepším. Těhotenství bylo komplikované.
Má doma tři děti, ale porodila čtyři. Náhradní matka Zdeňka z Jihomoravského kraje nejdříve darovala vajíčka a později se rozhodla stát i surogátní matkou.
Za patnáct let se průměrný věk ženy, která podstupuje umělé oplodnění zvýšil o téměř tři roky. U zdravých párů je pravděpodobnost otěhotnění při pravidelném nechráněném pohlavním styku 16 procent.
Román Těla od Kláry Vlasákové řeší emancipaci, mateřství, pocit vlastní užitečnosti nebo generační spory. „Pocit neužitečnosti je pro člověka, zvlášť v současné době, zásadní,“ popisuje spisovatelka.
Pořídit si dítě znamená přináší i nepřímé náklady. „Třeba na benzín, když nebydlíme ve městě. Budu potřebovat udělat v bytě stavební úpravy? Budu potřebovat koupit další auto?“ vypočítává Karel Bujko.
Spisovatel Palán věří, že neexistují takzvané třinácté komnaty. „To je jen takové zdání, když je někdo málo trpělivý, nebo není dost empatický. Nejsou hranice,“ tvrdí.
V Tělech se Vlasáková věnuje i představám o tom, jak má žena vypadat, aby ve společnosti nevyčnívala špatným směrem. Sama se konformně češe, obléká a líčí tak, aby zapadla.
„O dětech rozhodujeme podle standardu nejlepšího zájmu. Máme se vůči dítěti chovat tak, aby jeho rozvoj mohl být co nejkomplexnější, co nejhlubší, co nejpestřejší,“ míní lékař a etik Jaromír Matějek.
„Vaše miminko má krátké ruce, nohy a nevinutý hrudník, řekli mi. Buď zemře ve mně, nebo hned potom, co se narodí,“ vypráví v pořadu Houpačky Radia Wave svůj příběh.
Strýcová ukončila před dvěma lety kariéru kvůli těhotenství. Nyní se chce vrátit, aby odehrála plnohodnotně několik posledních turnajů kariéry. Mimo jiné plánuje jet na Wimbledon a US Open.
„Pracuje se, když dítě spí. Jakmile se mu začnou klížit oči, všechno kolem něj odpadá a já vytahuju knihu nebo sedám k počítači a vůbec mi nevadí, že byt vypadá příšerně,“ přiznává spisovatelka.