Plachetnice Panta rhei plní mužům jejich klukovské sny
Největší česká plachetnice brázdí právě vody Jónského moře. Při krátké zastávce na Korfu uspořádal její kapitán Jarda Vorel malý večírek pro českou komunitu žijící na ostrově. Ocelová plachetnice je dvoustěžní, disponuje 300 metry plachet, váží okolo 60 tun a je celá obložená dřevem.
„Začali jsme jako ostatní český jachtaři jezdit do Chorvatska, já jsem závodil s auty a stavěl je, ale když se nám zabil společnej kamarád, přestali jsme závodit. Jenže já jsem měl plnou dílnu strojů, konstruktérů a mechaniků.“
„Tak jsem se rozhodl stavět loď, abych nemusel propuštět lidi. Tři roky se protáhly na šest a cenu jsme přetáhli trojnásobně,“ těmito slovy mě kapitán vítá na kapitánském můstku a podává mi vychlazenou dvanáctku.
Vypráví mi, že když se jeho zaměstnanci konečně stavbou lodi propracovali až do důchodu, firma pomalu přestala fungovat, a tak se spojil s pár kamarády, kteří měli chuť do tohoto velkolepého projektu vložit své peníze. Společníků je tedy nakonec pět a loď je splacená. Ani nebylo třeba brát si půjčku.
„Já se o tu loď starám a kluci shání peníze. Loď využíváme pro sebe a společníci si tu vybíraj dovolenou a zbytek pronajímáme, abychom pokryli náklady. Beru tak deset dvanáct lidí.“ Vysvětluje, jak taková komunitní loď funguje z praktického hlediska.
„Snažíme se brát partu, protože lidi jsou různí a měli by spolu vyjít. Neměli by tu být prudiči, kteří dělaj dusno.“ Upřesňuje podmínky pronájmu kapitán, zatímco dalekohledem sleduje okolo plující plachetnici.
Zajímá mě, zda má touhu obeplout svět:
„Ta loď je stavěná na plavbu kolem světa, někdy chceme přeplout do Karibiku. Až se trošku urovná politická situace v Egyptě, pak zkusíme třeba Thajsko, ale já potřebuju posádku, která má volno a peníze.“
A proč se téměř 22 metrová plachetnice jmenuje Panta rhei? Na to neexistuje jednoznačná odpověď: „Je nás pět, tak jsme vybírali, hlasovalo se a vyhrála Panta.“ V řečtině tato slova znamenají „vše plyne“ a v tuto chvíli je těžké představit si příznačnější název.
Slunce se právě schovalo za vrcholky hor a nebe zbarvily červánky do ruda. Šplouchání moře dokresluje atmosféru splněného snu. Kapitán listuje zamyšleně v námořních mapách a já potichu, abych ho nerušila, odcházím.
