Statistiky potvrzují štěpení eurozóny, experti mluví o hrozbě rozpadu
Počet zaměstnaných v Německu se vyšplhal na nejvyšší úroveň od sjednocení země. I dnešní statistiky tak potvrzují to, o čem experti už nějakou dobu spekulují a o čem včera poprvé mluvil eurokomisař pro ekonomické záležitosti Oli Rehn: eurozóna se štěpí na dvě, možná i tři skupiny.
Rozdíly mezi zeměmi v Evropě existovaly vždy. Teď se ale výrazně prohlubují. Zatímco Německo a několik dalších zemí překonaly krizi a rychle rostou, Irsko a mnohé státy z jihu mají problémy a země, jako je Francie, sice zažívají oživení, ale jen pomalé.
Někteří experti proto podle listu New York Times tvrdí, že hrozí rozpad eurozóny. S tím částečně souhlasí i ekonom Citibank Jaromír Šindel.
„V současné době můžeme vidět výrazné odlišnosti právě ve fiskálním sektoru, což je velice citelné pro udržení měnové unie. Zmíněné hrozby jsou aktuální, ale musíme si uvědomit, že Evropská unie udělala za poslední půl rok krok k mnohem vyšší efektivitě zvládat problémy jednotlivých států. Ačkoliv nejsou plně vyřešené, tak některé tyto kroky jsou, zdá se, úspěšné,“ poukázal Šindel.
Rozpad eurozóny je vnímán jako extrém, problémy při její stabilizaci ale čekají všichni. Podle Šindela pramení potíže především z bankovního sektoru, proto by se členské země měly zaměřit právě tímto směrem.
„To bude krokem v následujících letech, jakým způsobem nastavit fungování bankovního sektoru, aby pád jednotlivý pád jedné banky neohrozil daný stát a byl sdílen ve více státech najednou,“ uvedl Šindel.
Podle Lidových novin prezident Václav Klaus a centrální banka uvažují o výjimce, která by umožnila Česku zůstat vně eurozóny, i když by už splňovalo podmínky pro přijetí eura. Za výhodné by to považoval i ekonom Šindel.
„Na druhou stranu je otázka, jestli takový krok je nutný, jelikož Švédsko žádnou takovou výjimku nemá a vidíme, že dokáže úspěšně být mimo eurozónu a nevyvolává to významné problémy. I Švédsko participuje na problematice eurozóny, a to je možná cesta, kterou by Česká republika mohla jít, aby získala vyšší úlohu v celé Evropské unii,“ míní Šindel.
