Má soused koronavirus? Statistické koronavirové nervování

Mají obyvatelé každé obce právo vědět, jestli u nich má někdo prokázanou nákazu koronavirem? Krizoví manažeři to zatím i přes protesty starostů odmítají.

Tento článek je více než rok starý.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Zdravotníci získávají vzorky od potenciálně nakažených koronavirem v jejich domácím prostředí

Podle Miloše Šenkýře je zveřejňování čísel balancováním mezi ochranou zdraví a soukromím. (Ilustrační foto) | Foto: Martin Pařízek, Ondřej Vaňura | Zdroj: Český rozhlas

V důsledku to pomáhá lidem udržet ostražitost, ale do jisté míry jim to také hraje na nervy.

Začnu z úhlu, který by se mohl zdát naprosto odlišný. Je to pár let, co Česká obchodní inspekce odmítla zveřejnit seznam benzínek, které prodávaly špatný benzín. Ze všech stran se ozývaly výzvy ke zveřejnění, snad kromě oněch postižených benzínek. Lidé by měli mít právo vědět, kde jim hrozila škoda. A tak nakonec inspektoři ustoupili, seznamy teď na jejich webu najdeme.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Miloše Šenkýře

Situace s koronavirem je v něčem podobná. Na jedné straně potenciální riziko nákazy a na druhé pak právo na ochranu soukromí. Tak jako stát nezveřejní seznam nemocných jinými chorobami, zdráhá se zveřejnit i informace už jen o obcích, kde již nákaza prokázaná je. Hrozí prý ostrakizace nakažených.

Jenže – zveřejnění pouhých čísel za obec ještě neznamená, že odhalím identitu lidí. Na malé vesnici se zpráva o nákaze stejně roznese – a ve velkém městě to řeší obecná anonymita. 

Dát k dispozici data za obce

Ostatně, můžeme se podívat na to, jak se karanténa řeší v zahraničí. V některých státech, třeba v Maďarsku, musí nemocní a lidé v karanténě mít povinně na vstupu do svého obydlí červenou varovnou tabulku. Tak, aby byli včas varováni třeba listonoši, kurýři a další.

Stát teď zveřejňuje údaje za okresy. Staré dobré okresy, kterým ten stejný stát většinu rolí vzal a rozdělil je mezi kraje a dvě stovky obcí s rozšířenou působností. Abychom byli konkrétní, největší okresy mají rozlohu až dva tisíce kilometrů čtverečních. To je plocha jako dálnice D1 mezi Brnem a Prahou a od jejího středu pět kilometrů na každou stranu. Říct, že na této ploše je 20 nemocných, nemá daleko k hledání pověstné jehly v kupce sena.

Ano, zveřejňování čísel je balancováním mezi ochranou zdraví a soukromím. Ale také uplatňováním myšlenky – když si bude člověk myslet, že v jeho obci a okolí nikdo nakažený není, poleví v ostražitosti. To je beze sporu pravda. Jenže ta stejná logika říká, že držíme lidi jaksi preventivně v napětí, a to nepomáhá.

Jak z toho ven? Co nejdříve přejít aspoň na čísla za obvody obcí s rozšířenou působností. Tím se obratem území Česka rozdělí ne na osm desítek okresů, ale na třikrát více území, která si už lidé umějí představit.

A dřív nebo později dát k dispozici data za obce, třeba i prostřednictvím starostů. Ti snad umějí zvážit dopad zveřejnění takové informace, ale současně uvážit případnou pomoc nemocným. Ostatně, pokud by snad bylo třeba přejít k těm cedulím na dveřích, byla by to jakási příprava.

Autor je editor a moderátor Českého rozhlasu Brno

Miloš Šenkýř Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme