Sto roků v šachtě žil…Jiří Wimmer

Jistě jste si už všimli, že vám u příležitosti různých výročí na Radiu Wave nabízíme profily výrazných českých hereckých osobností. Po Vladimíru Menšíkovi a Jiřím Lábusovi dnes přišla řada na poněkud nedoceněného Jiřího Wimmera. Medailon originálního komika, od jehož nečekané smrti 25. ledna 2001 uplynulo deset let, vám teď nabízí náš redaktor Aleš Stuchlý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jiří Wimmer recituje báseň Ostrava | Foto: Česká televize

„Vůbec neměl smysl pro humor, ale smál se všemu", říkával o svém otci herec, komik a příležitostný básník i kreslíř Jiří Wimmer. Jeho samotného lze označit za případ zcela opačný: mnohostranně nadaný chlapík byl bytostným klaunem, kterého ovšem stravovaly těžké psychické propady. Trpěl silnými depresemi a duševními problémy, jež se odrážely i v jeho nevyrovnaném osobním životě (byl dvakrát ženatý a dvakrát rozvedený).

Jiří Wimmer vystudoval herectví na pražské DAMU a své první angažmá dostal v ostravském Divadle Petra Bezruče. Autorsky působil rovněž v divadélku Waterloo, které bylo za normalizace z politických důvodů zrušeno. S Janem Valou tři roky uváděl pořady hudební skupiny Plavci a vystupoval v liberecké a následně i v pražské Ypsilonce. Jeho kariéra byla v 90. letech svázána se scénami v Prozatímním divadle Františka Ringo Čecha, Divadle Jiřího Grossmanna a také Směšném divadle Luďka Soboty, který byl jeho dobrým přítelem.

Karel Černoch a Jiří Wimmer v pořadu Možná přijde i kouzelník | Foto: Česká televize

V paměti většiny lidí přesto Wimmer zůstane především coby cholerický lektor jazyků, hudby a šermu, který svou manickou instruktáží trýzní svého „studenta" Karla Černocha. Tahle zábavná dvojice ovládla v 80. letech rozličné estrády, ale i Československou televizi prostřednictvím pořadů Ring volný nebo Možná přijde i kouzelník. Nejslavnější Wimmerovou scénkou nicméně zůstává kuřácká etuda s recitací Bezručovy básně Ostrava: sám si vzpomínám, jak jsem coby puberťák u téhle astmatické parodie na Nedělní chvilku poezie brečel smíchy. Zapomínat by se nemělo ani na jeho drobné role v dnes již klasických filmech jako Jáchyme, hoď ho do stroje (1974), nebo Jára Cimrman, ležící, spící (1983) a samozřejmě na jeho pravěké hlasové kreace ve večerníčku O človíčkovi (1985).



Muž, který byl bytostně alergický na výraz „bavič" se třikrát neúspěšně pokusil o sebevraždu a několikrát se léčil v protialkoholní léčebně. Vybudoval si pověst problémového umělce a jeho blízcí občas vzpomínají na jeho reakce, jak vystřižené z encyklopedie absurdity: občas se prý zvedl od nedělního oběda s tím, že je třeba koupit čtyřicet žárovek. Nerudný showman Jiří Wimmer zemřel tragicky sražen autobusem, když pod vlivem alkoholu přelézal zábradlí na Vítězném náměstí v Praze-Dejvicích.

Aleš Stuchlý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme