Hanna: Dospívání na ostří nože

V pořadí čtvrtý film britského režiséra Joe Wrighta je poměrně překvapivým úkrokem z jeho klasicko-melodramatické linie, po níž dosud úspěšně kráčel. Hanna vstupuje do radikálně odlišného žánru, ačkoli její mladá, nevypočitatelná a impulzivní hrdinka dost možná vzdáleně připomene postavu literární manipulátorky Brionny z Pokání.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Z filmu Hanna | Foto: Falcon

I ona se netradičně vypořádává s dospíváním a s nástrahami, které jí život klade do cesty, tentokráte nikoli perem a přepisováním cizích osudů, nýbrž pestrou paletou zbraní a fyzickou likvidací překážek v životní cestě.


Čtrnáctiletá Hanna žije se svým otcem, bývalým tajným agentem, za polárním kruhem a v ledové izolaci se připravuje na jediný životní úkol – vraždu agentky s poetickým příjmením Zadecková. Do světa vyráží doslova odkojená tundrou a encyklopedií. Všechny teoretické znalosti v oblasti bojových umění i lingvistiky jsou však vystaveny drsné konfrontaci s realitou. Dívčiny představy o životě korespondují s poetikou pohádek bratří Grimmů, její pouť za naplněním pomsty pak zase s žánrem výbušného thrilleru.

Zvláštní prolínání poetik souzní s žánrovou paletou, kterou Joe Wright v Hanně používá. Vedle jasně vymezené thrillerové zápletky o válce tajných agentů stojí iniciační příběh o dívce, která vedle soubojů a úniků hledá vlastní identitu, prožívá první milostná vzplanutí a první velká zklamání. Ve filmu se tak střídá celá řada narativních poloh, od ztišené melodramatické intimity přes pohádkově stylizované obrazy odrážející archetypálnost příběhu dospívání až po energickou thrillerovou školu. I v ní si Wright vybírá ze dvou moderních přístupů – jednak z průrazné videoklipové koláže s rázným elektronickým podkresem (z dílny Chemical Brothers), jednak ze svých osobitých záběrů bez střihu. Právě ty patří k vrcholům filmu. Prozrazují obdivuhodnou kontrolu, kterou nad náročnými scénami Brit má.

Z filmu Hanna | Foto: Falcon

Bohužel stejná míra tvůrčí disciplíny není patrná v Hanně jako celku. Film je doslova přehlcen ornamenty, klišé a pestrými atrakcemi, kterým ale chybí logické pojivo. Wrightův snímek je oslňujícím lunaparkem, v němž se střídají nálady a barvy, nic ho však nedrží pevně pohromadě, dokonce ani kurážný herecký výkon mladičké Saoirse Ronan. Přesvědčivost v detailu, jinak však přílišná sypkost, nevyrovnanost i jistá slabomyslnost celé historky o náctileté „superagentce“ – to jsou hlavní strašáci, které z jinak příjemně plynoucího a invenčně natočeného filmu dělají rozporuplnou záležitost.

Z filmu Hanna | Foto: Falcon

Podobně jako hlavní hrdinka ani Wrightův nový snímek svou identitu v matoucí tříšti vlivů nenajde a skočí de facto tam, kde začal. Vše mezi tím se snadno vytratí z paměti.

Hodnocení: 65 %

Vít Schmarc Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme