Hugo Race a jeho futuristické vize z východního bloku
Stát se na začátku hudební kariéry spoluhráčem Nicka Cavea je požehnáním. Hugo Raceovi se tento sen splnil v roce 1983 při natáčení výborného alba From Here To Eternity a hřivny, které třímal už od dob své domovské kapely The Wreckery, tak měl možnost mnohonásobně zhodnotit.
Ze slavných The Bad Seeds totiž odešel s vizí o syrovém blues konce 20. století, která pošilhávala po experimentálnějších planinách vyvěrajících z post-industriální krize evropské společnosti 90. let. Ta měla v tu dobu v Berlíně svůj skvělý předobraz.
Za historií jeho proměnlivé doprovodné skupiny The True Spirit se vrátíme do roku 1989, kdy se Race v Berlíně potkal a bubeníkem Chrisem Hughesem. Ti dva si padli do noty a není divu, že jejich debutová deska Rue Morgue Blues, která mísí blues, elektronické smyčky a samply, vyšla po pár měsících oťukávání. Hned po jejím vydání se Hugo vrhnul do koncertování, které ho – jako jednoho z prvních „západních“ muzikantů – zavedlo do zemí bývalého východního bloku. Díky sérii úspěšných vystoupení, která v pravidelných časových rozestupech následovala po prvním východoevropském turné , si na tomto území vytvořil silné fanouškovské zázemí. K dnešnímu dni vydal celkem 12 dlouhohrajících desek a ani letošní novinka Fatalists nepolevuje v experimentálním duchu, který se stal jeho poznávacím znamením.
Neobvyklý vznik desky Fatalists popisuje samotný Hugo Race takto: „Neplánoval jsem nahrát tuhle desku, prostě se to přihodilo – osud pro nás má své vlastní plány, proto i titul Fatalists. Jednoho studeného podzimního dne jsme se sešli ve starém domě na italském venkově, právě jsem dokončil asi měsíční turné s True Spirit. V závěru turné jsem chytl zápal plic. Většina písní pro nové album byla o smrti, taková zvláštní shoda okolností… Celé nahrávání jsem proležel v horečce hned vedle studia, ostatní muzikanti nahrávali, ale sám jsem se nemohl zúčastnit, jen jsem nahrál zpěvy. Spoluhráči dali té desce nezvyklý zvuk. Dlouho jsem si desky produkoval sám, ale říkal jsem si, že už je načase nechat to udělat někoho jiného, když mu budu moct věřit. A ten čas přišel právě teď.“
Hugo Race svou hudbou, kterou mnozí označují jako „industrial-trance-blues“, už dávno předběhl současné dění. Dnes je jednou z nejvýraznějších postav současné nezávislé scény, která před pomíjivou slávou dává přednost ryzí výpovědi o bolestivé existenci ve světě začátku třetího tisíciletí.
Hugo Race zahraje:
17. května, M klub, Valašské Meziříčí
18. května, Dům kultury, Vsetín
19. května, Starý pivovar, Kromeříž
20. května, Jazz Dock, Praha
21. května, sál České pojišťovny, Beroun
