Komentovaný výběr nejlepších alb roku Část první: Pitchfork Selection!
Americký internetový deník Pitchfork si za poslední léta vybudoval pozici nejvlivnějšího a nejcitovanějšího hudebního periodika současnosti. Přes všechny výhrady, které k týmu Pitchforku můžeme mít, nelze popřít, že Pitchfork představuje erudovaný a podstatný hlas na rozpadajícím se kolbišti hudební publicistiky.
Není proto od věci zaměřit se v prvním z plánovaných příspěvků na téma výročních anket hudebních kritiků na selekci Pitchforku. Z padesáti nejlepších alb roku si představíme elitní desítku, kterou dali dohromady právě přispěvatelé tohoto deníku.
NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELÝ PŘÍSPĚVEK!
Desátou příčku obsadila sanfranciská indie-rocková kapela Girls se svým debutem, prozaicky nazvaným Album. Frontman Christopher Owens se dočkal mnohých přirovnání k Elvisi Costellovi nebo Buddymu Hollymu. Pastiš evokující tvorbu Beach Boys je zároveň zpovědí muže, zlomeného z těžkého rozchodu - o čem jiném by také měly být písně skupiny Girls než o ženských.
Snad nejvýraznější ženskou figurou byla letos švédská zpěvačka a skladatelka Karin Dreijer Anderssonová, která nás oblažila svým sólovým debutem v převleku za nordickou šamanku Fever Ray. Pitchfork její opojný somnambulní elektropop zařadil na devátou pozici. K letošní klasice patří i deska Wolfgang Amadeus Phoenix od francouzských popíkářů Phoenix, kteří konečně začali být slavní a kromě vcelku zaslouženého osmého místa v Pitchfork žebříčku si můžou hýčkat čerstvou nominaci na Grammy v kategorii alternativní album roku.
Druhou nepřehlédnutelnou ženskou figurou letošního roku byla bezpochyby britská písničkářka s pákistánskými kořeny Natasha Khan alias Bat for Lashes, která se na svém mysticky zabarveném albu Two Suns elegantně pasovala do role novodobé jeskynní ženy z velkoměsta. Pátá příčka patří zcela právem nejlepší hiphopový desce sezóny: sequelu proslulé nahrávky Only Built For Cuban Linx od člena Wu-Tang Clanu a průkopníka "mafioso-rapu" Raekwona. Tohle album sice nepředstavuje vizionářský vhled do budoucnosti, neboť při vší eklektičnosti se zde pěstuje starý dobrý Wu-Tang style; ale old-schoolové ladění tu ani v nejmenším nepopírá kvality dramaturgicky skvěle uchopeného alba.
Bramborovou medaili dopisovatelé prestižního serveru věnovali ambicióznímu dvojalbu legendárních Flaming Lips. Epická acid-rocková nahrávka Embryonic je možná příliš nevyrovnaná na to, aby se jí dostalo takového ohlasu, nicméně kromě zásluh téhle kapely Pitchfork správně připomíná i klíčový rituální statement alba: "Yes yes yes/ Killin' the ego tonight". Na bronz dosáhla jedna z "nejvyhajpovanějších" kapel současnosti The xx se svou bezejmennou prvotinou. Jakkoli na mě tahle nepříliš původní introvertní muzika působí i po čase poněkud rozpačitě, jisté křehké kouzlo jí upřít nelze.
Druhé nejvýraznější album roku vydali podle zasvěcených amerických trandsetterů rockoví experimentátoři Dirty Projectors se svým dosud nejpřístupnějším titulem Bitte Orca. Napadá mě sice asi deset pozoruhodnějších alb, kterým by tohle místo slušelo víc (elektronickým maniakem Danem Deaconem počínaje a drone-metalovými Sunn O))) konče), ale proti prvnímu místo lze něco namítat jen stěží.
Album Merriweather Post Pavilion nevypočitatelné americké trojice Animal Collective je delirickým kaleidoskopem, jehož vítězná formule je jasná: být stejnou měrou chytlavý jako experimentální a nevypadat u toho upracovaně. Zkrátka hudební bakchanálie nového milénia. Což se dá ostatně říct o celém - navzdory mnohým reptalům - výjimečném roce 2009.
