Marián Benkovič a.k.a. Bene: „Jsem svůj největší fanoušek...“
Šlapat si na jazyk je dnes v módě, zdá se. U nás máme Prago Union, respektive Kata, na Slovensku tuhle mezeru svým jazykem vyplňuje Bene, svého času Peťo Tázok. Tenhle slovenský filozof a vypravěč vydal loni společně s producentem jménem Stratasoul album Slovenčina pre samoukov, které se české premiéry dočká 15. ledna v MeetFactory na narozeninách Radia Wave.
Není to ovšem jediný projekt, kterému se Bene letos věnoval. Více informací o aktivitách, tvorbě textů nebo způsobu života tohoto slovenského podivína si poslechněte v našem rozhovoru.
V posledních letech tě veřejnost zná především jako Beneho. Společně s Karaoke Tundrou si vystupoval jako Peťo Tázok. Jaký je mezi těmito tvými alter egy rozdíl a je v nich vůbec nějaký?
Samozřejmě. Vždycky to bylo tak, že jsem si říkal Bene, ale v roce 2006 jsme se dali dohromady s Karaoke Tundrou a udělali projekt Peťo Tázok. O rok později vznikly Modré hory, kde už jsem zase vystupoval jako Bene. Pro každý projekt píšu pod jiným jménem, a tak se samozřejmě snažím, aby to vždy znělo trochu jinak. Pokud se do té muziky někdo zaposlouchá, tak rozdíl mezi mým civilním Benem a smyšleným Peťo Tázokom určitě uslyší.
Tvoje lyrika je dost specifická. Řekl bys vůbec, že tvoříš rapové texty, nebo je to spíš poezie komponovaná nějakým způsobem do hudebního podkladu?
Já to vždycky beru jako rapový text, protože to rapový text je. S tím to také tvořím. Je pravda, že je podaný jinak, než je běžné, ale je to prostě takový shluk slov, které píšu do beatu. Svoje texty proto za básničky nepovažuji, ačkoliv se to tak někomu může zdát.
Prošel jsi nějakým vývojem. Zkoušel jsi třeba psát klasičtější rapové texty a tohle je tvá přirozenější poloha?
No jasně, ze začátku jsem psal hrozné hlouposti, tak by se to za klasické rapové texty mohlo označit. Potom nějak přirozeně vyplynul tenhle styl, který mě baví. Už ani jinak psát neumím.
Jaká je tvá motivace své texty takhle publikovat?
Fů… Ani ti nevím. Je to taková čirá potřeba psát. Tvořím prakticky nonstop. Na albu Slovenčina pre samoukov mám track Grafomarián, který odkazuje na grafomanii. Je to hlavně o tom, že místo toho, abych si pustil televizi, si sednu a za dvacet minut napíšu text.
Na desce Slovenčina pre samoukov hovoříš o konzumním způsobu života, který prorůstá dnešní společností. Jakým způsobem funguješ ty sám?
No… konzumně, no. Třeba v tuhle chvíli, kdy spolu telefonujeme, kámoši vedle paří na PlayStationu NHL. Baví mě to a koukám třeba i na sitcomy, sleduji Big Bang Theory, How I Met Your Mother, Californication a další. Chodím také nakupovat do hypermarketů jako všichni. Jestli někdo nechce konzum, musí se odstěhovat do lesa a tam pěstovat brambory. Pokud tomu ale nepropadneš úplně a zbyla v tobě špetka rozumu, velmi pěkně se s tím dokážeš vypořádat a vezmeš si z toho všechno, co se hodí.
