Nejdůvěryhodnějším politikem je Okamura, následují Babiš a Stropnický
Nejdůvěryhodnějším politikem v Česku je lídr hnutí Úsvit přímé demokracie Tomio Okamura. Vyplývá to z prosincového šetření agentury CVVM, ve kterém získal podporu 47 procent dotázaných. Za ním se umístil šéf hnutí ANO Andrej Babiš a pravděpodobný příští ministr obrany Martin Stropnický. Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka je na čtvrtém místě.
Seznam, který respondentům předložilo CVVM, obsahoval jména 27 čelných představitelů stran zastoupených v Poslanecké sněmovně. Do výzkumu byli zařazeni politici s formálně nejvyššími stranickými funkcemi, tedy předsedové a místopředsedové stran a předsedové poslaneckých klubů.
Jako nejdůvěryhodnější byl hodnocen Tomio Okamura, kterému důvěřuje 47 procent respondentů, Andrej Babiš a Martin Stropnický disponují oba shodně důvěrou 45 procent dotázaných, Bohuslav Sobotka 42 procent. V hodnocení si oproti poslednímu průzkumu nejvíc polepšili předsedové budoucích koaličních stran. Kromě Babiše a Sobotky také Pavel Bělobrádek. Důvěra u něj stoupla o 14 procent.
Výsledky průzkumu jsme na Radiožurnálu rozebrali s politologem Danielem Kunštátem - z Centra pro výzkum veřejného mínění - Sociologického ústavu Akademie věd
„To, že lidé fandí politikům ražení Tomia Okamury, je asi ze všeho nejvíc výrazem nějakého hlubokého zoufalství nad stavem české politické kultury minimálně v posledních 15 letech,“ říká politolog a zástupce vedoucího CVVM při Sociologickém ústavu AV ČR Daniel Kunštát.
Veřejnost má podle něj tendenci podpořit kohokoli, kdo pro ni představuje nějakou naději na změnu. I když jsou to lidé, u nichž možná panují oprávněné pochybnosti. Politici, kteří podle průzkumu disponují největší důvěrou společnosti, nemají podle Kunštáta daleko k populistickým slibům.
„Okamura, Babiš i Stropnický na veřejnost působí nejen specifickou osobností, ale i z hlediska politické agendy, kterou nesou. Všichni postavili rétoriku na velmi tvrdé krtice celého polistopadového vývoje a oproti starým tradičním politikům působí jako z jiného světa, jsou noví, jsou to neokoukané tváře. Roli hraje i to, že před vstupem do politiky dokázali vejít v obecné povědomí,“ vysvětluje.
Růst důvěryhodnosti šéfů příštích koaličních stran podle něj také naznačuje, že si lidé od jejich vládnutí slibují něco víc, že u nich vidí určitý příslib do budoucna.
„V podstatě ti politici, kteří dnes stojí v čele žebříčku popularity, zatím neměli možnost se nějak zásadně projevit. A říká se, kdo nic nedělá, nic nezkazí. Takže ještě neměli příležitost ukázat, co v nich skutečně je a tím pádem se neměli možnost se třeba nějak diskreditovat,“ přibližuje.
Kunštát nicméně také připomíná, že podobné průzkumy jsou odrazem okamžité nálady dotazovaných. „V konfrontaci s každodenní politickou realitou v Česku často různé původně slibné politické osobnosti velmi brzy ztratily glanc a pak také veřejnou podporu. V této pozici se ocitl třeba Stanislav Gross nebo Radek John,“ říká politolog Daniel Kunštát z agentury CVVM.
