Před 25 lety byl v Česku naposledy vykonán trest smrti. Popraven byl pětinásobný vrah
Před 25 lety, 2. února 1989, byl vykonán poslední trest smrti na českém území. V pankrácké věznici popravili Vladimíra Lulka z Předměřic nad Labem. Od vzniku republiky v roce 1918 do zrušení absolutního trestu - nepočítaje oběti německé okupace - bylo v Československu popraveno přes 1200 lidí.
Většinu odsoudily po válce mimořádné lidové soudy jako nacistické zločince, zrádce a kolaboranty. Pětina absolutních trestů byla udělena z politických důvodů a 18 procent za kriminální činy, jako v případě Vladimíra Lulka.
Popravčí místnost v pankrácké věznici je velká asi 4x5 metrů. Na jedné stěně trčí ocelový kolík, na kterém je zavěšena oprátka. Pod ní je propadliště s poklopem, který se otevíral pákou z vedlejší místnosti.
„Já si stále vybavuji první moment, kdy jsem Vladimíra Lulka uviděl. Bylo to torzo muže. Kvůli hladovce byl neskutečně vychrtlý,“ říká Jan Šulec, člen senátu Krajského soudu v Hradci Králové, který Lulka odsoudil k trestu smrti. „V hnědé umolousané vězeňské teplákové soupravě vypadal skutečně bědně,“ vzpomíná Šulec.
Lulkův soudní spis čítá necelých 400 stran. Usmrtil čtyři děti, manželku a pokusil se zabít sousedku.
„Krajský soud poukázal na surovost, brutalitu a zvrhlost, což vede k závěru o zvlášť zavrženíhodném způsobu provedení. Šlo o čin, který hluboce ovlivnil vědomí široké veřejnosti. Téměř půlka Předměřic byla nacpaná v jednací síni,“ popisuje Šulec, který zasedal v senátu spolu s dalšími čtyřmi lidmi:
„My jsme všichni měli pocit, že trest smrti je v tomto případě jediné a nejlepší řešení vůči společnosti, jak Vladimíra Lulka potrestat.“
Hned po samotové revoluci bylo jasné, že Československo trest smrti zruší. Zasazoval se o to i Václav Havel: „Trest smrti není řešením. Nezbaví nás ohrožení kriminalitou. Já jsem celoživotním a zásadním odpůrcem tohoto trestu.“
Federální shromáždění změnilo trestní zákon v květnu 1990.