Ve Skalné na Chebsku odhalili pamětní desku houslaři Heinickemu
Skalná na Chebsku odhalila pamětní desku mistru houslaři Mathiasu Heinickemu. Stalo se tak u příležitosti 140. výročí jeho narození. Deska je umístěna na domě, kde houslař žil a pracoval. Na jeho nástroje hráli a stále hrají muzikanti po celém světě.
Vyrobit pamětní desku byl nálad místního patriota Václava Vrby. Ten se zajímá o historii Skalenska a Mathias Heinicke se právě do historie samotného města zapsal velkou měrou. Na financování projektu se podílela jak radnice, tak nejvíce rodina houslaře.
„Pamětní deska mistru se už kdysi chtěla udělat a postupem času - snad až po 20 letech - jsme ten projekt dotáhli do konce. A dneska deska zaplať pánbůh visí,“ říká Vrba.
Odhalení desky se zúčastnila i houslařova vnučka Elfriede Plchová, která neskrývala dojetí. „Jsem ráda, že jsem se toho dožila, protože děda má opravdu světové jméno. Opravdu si to zasloužil.“
Ve Skalné, kde odhalili pamětní desku Mathiasu Heinickemu, natáčela redaktorka Andrea Strohmaierová
Mathias Heinicke se sice ve Skalné nenarodil, v pěti letech se sem ale přestěhoval s rodiči. O dřevo se zajímal už od dětství. Chtěl se stát učněm v místních houslařských střediscích, což se mu nakonec vyplnilo. Nějaký čas dokonce pobýval v Itálii u houslaře Deganiho, takže i jeho práce nesou znaky učitele.
Housle Mathias Heinicke vyráběl až do posledních chvil svého života. Dnes je stále obdivují umělci po celém světě. Setkáte se s nimi například i v Tokiu. A některé z houslí si ponechala i vnučka Elfriede Plchová. Jsou mezi nimi i výjimečné kusy, například sedmicentimetrové housle.
„Ty malinké housle jsou vyrobeny úplně jako ty velké, akorát že nedávají zvuk, protože jsou malé. A struny jsou udělané z vlasů jeho dcer. Měl pět děvčat, tak tam natáhl pět strun,“ přibližuje houslařova vnučka.
Na zřízení stálé expozice chybí peníze
V jedné z místností domu, v němž Mathias Heinicke žil, visí na stěně obraz, na kterém je mistr houslař vyobrazen, jak drží své housle a prohlíží si je. Tak si ho pamatuje i vnučka Elfriede.
„Ale víc si ho pamatuju, když zkoušel zvuk houslí. Když držel housle a klepal na ně. Klepal i na dřevo, než začal, a poslouchal. Vždycky jsem si říkala, co tam může slyšet?“
Rodina Plchova by ráda některé věci houslaře Mathiase Heinickeho nechala vystavit v rámci stálé expozice ve Skalné. Město by ji chtělo umístit do soukromého hrázděného domu. Na jeho rekonstrukci ale radnici chybí finance.
