Produkce hašiše zajišťuje v horách severního Maroka živobytí většině rodin

Mezinárodní průzkumy ukazují, že lehké konopné drogy jsou mezi mladými Čechy stále hodně oblíbené. Pěstování marihuany je ale nadále nelegální. V horách severního Maroka je sklizeň marihuany a její následná přeměna na hašiš motorem hospodářství, přestože zůstává podle tamních zákonů zločinem.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Produkce hašiše zajišťuje v horách severního Maroka živobytí většině rodin | Foto: Jan Prokeš

V útulných uličkách neoficiální metropole konopného byznysu - malebného městečka Chefchaouen v pohoří Rif - je k vidění řada kožedělných dílen. Řemeslníci působí velmi zručně, jejich produkty jsou vkusné a zároveň docela levné.

Zdá se, že v Chefchaouenu panuje na marocké poměry blahobyt, a to nejen díky řemeslům. 30letý Adnan prý pochází z rodiny tradičních pěstitelů marihuany. Farmařením, jak své profesi říká, se zabývá od třinácti let:

„Maroko je továrna a Evropa trh. Marihuanu a hašiš dostáváme do Evropy různými způsoby. Kvalitnější zboží většinou pašují letadlem cestující jednotlivci v žaludku, zabalené do igelitu.“

Přehrát

00:00 / 00:00

V Maroku natáčel redaktor Jan Prokeš

Pak se tady vyrábí i velmi špatné konopné drogy, v Maroku hodně levné. V tomhle byznysu se hodně angažují mafie z Evropy. Přidávají do marihuany různé chemikálie, takové výrobky z konopí pak převážejí na malých lodích z přístavu Tanger do jižního Španělska. Směrem na sever jejich cena postupně výrazně narůstá.

Adnan je synem lokálního politika a básníka, jeho společenskou prestiž prý vystihuje neskromný pseudonym Generál. Pěstitelů marihuany je v celé oblasti pohoří Rif podle Adnana přes půl milionu.

Nepoddajné a dříve dosti utlačované horaly převážně berberského původu nechávají monarchie i policie od jisté doby na pokoji. Oficiálně ilegální marihuanu přehlížejí, i s ohledem na to, že ve zdejší kamenité půdě se bramborám nebo rajčatům nedaří.

Policisté se sice nestarají o marihuanu, uplácet je ale prý musejí výrobci hašiše, kterým je i Adnan, zaměřený na klientelu z řad turistů.

„Běžní, menší zemědělci prodávají marihuanu velkým mafiím, které jim dávají málo peněz a za hodně pak prodávají. Já to raději prodávám skutečným vyznavačům konopí, rastafariánům.“

Běžný rok v Maroku pak probíhá následovně: „V březnu zasadíme semínka, půdu pak hnojíme zvířecím trusem. V dubnu odstraníme samčí rostliny, které mají málo účinné látky THC. V květnu a červnu zaléváme, přes léto necháváme konopí růst na slunci. Na přelomu srpna a září sklízíme, pak sklizeň asi dva týdny sušíme a skladujeme doma v chladu. V říjnu pak z paliček vyrábíme hašiš. Ze sto kil máme jedno kilo kvalitního hašiše. To tady stojí 1000 euro, ale v Amsterdamu až 28 000 euro,“ vysvětluje Adnan.

Pro Generala pracují pěšáci, nabízející hašiš přímo v ulicích. Ačkoliv profituje hlavně z Evropanů, vnímá konopný obchod s nimi jako v jistém smyslu úpadek zdejší hašišové kultury od rituálu ke konzumu. Ještě to ale podle něj není tak zlé.

„Chtěl bych, aby marihuana byla legální, ale jenom v Evropě. Když by ji legalizovali tady, tak by sem přišly velké společnosti a nadiktovaly si výkupní ceny. My bychom pak dřeli za almužnu, podobně jako venkované v Číně nebo chlapci na kakaových plantážích v Pobřeží Slonoviny,“ je přesvědčen.

Dealer není boháč?

„Teď si žiju jako normální člověk v Evropě. Mám na jídlo, kalhoty a teplou sprchu. Evropané si možná představují typického dealera marihuany jako boháče, to já ale nejsem, nemám Ferrari,“ podotýká.

Podobné poměry jako v Chefchaouenu zřejmě panují v dalších tradičních marockých oblastech pěstitelů marihuany a výrobců hašiše.

„Region Ketama je podivuhodný. Neroste tam nic jiného než dobrý hašiš. Nejlepší hašiš na planetě se pěstuje v Ketamě a indickém Himálaji, ten afghánský není tak dobrý. Po něm se usíná. Je příliš těžký. Ten marocký je jiný, tedy pokud je pravý, a to často není. Často je toxický. Ten neošizený je ale lehký, stimuluje, povzbuzuje k pití i k sexu, k příjemným věcem. Jde o touhy, které máte v hlavě, není to jako u těžkých drog, které ovládnou celé tělo,“ přesvědčuje znalecky o jedinečnosti marockých lehkých drog Tarek, sám sebe označující za bývalého ‚závisláka‘ a dnes ‚příležitostného kuřáka‘.

Jan Prokeš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme