Templetonova cena dodává mému hlasu větší váhu, uvědomuje si Halík
Duchovní a filosof Tomáš Halík se dnes v Londýně stal laureátem Templetonovy ceny. V rozhovoru pro Český rozhlas Halík zmínil to, jaký význam pro něj cena má osobně, ale mluvil i o váze, kterou dodává jeho hlasu – třeba když komentuje dění na Ukrajině. Prestižní cenu za přínos pro duchovní dimenzi života uděluje Templetonova nadace. V minulosti ji získali třeba Matka Tereza či dalajláma.
Samozřejmě, uvádí do rozpaků to, že mé jméno je teď natrvalo spojeno s touto společností, která začala Matkou Terezou a těmi posledními, kteří dostali cenu přede mnou, byli dva nositelé Nobelovy ceny míru – dalajláma a Desmond Tutu.
Člověk by rád vykřikl „Já si to nezasloužím“, ale samozřejmě respektuji to, že jsem byl vybrán, že jsem byl vybrán v pečlivém procesu porotou složenou z opravdu významných a nezávislých osobností z různých oborů, z různých kontinentů, a chápu to také jako vyznamenání, které není jenom pro mě.
S čerstvým laureátem Templetonovy ceny Tomášem Halíkem mluvil v Londýně zpravodaj ČRo Jiří Hošek
Já bych byl rád, aby to bylo vyznamenání také pro naši zemi a především pro ty lidi, kteří se nějakým způsobem podepsali v mém životě. A mnozí z nich – a já jsem to tady jasně řekl – vlastně zemřeli v době komunismu, v těch svých nejlepších letech seděli ve vězení, nemohli publikovat.
Do jaké míry, byť je to samozřejmě individuální ocenění, to vnímáte nepřímo i jako určitou poctu Václavu Havlovi, člověku, jehož řadu myšlenek a postojů jste sdílel?
Já bych to rád chápal jako ocenění duchovní kultury naší země, do které patří Václav Havel a do které také patří Jan Patočka, můj učitel. A shodou okolností dnes je právě výročí jeho smrti.
On zemřel po dvanácti hodinách výslechu tajné bezpečnosti, byl de facto takovým mučedníkem pravdy, a byl také mým velkým duchovním učitelem a prvním příkladem. Takže mě dojímá, že dnes je výročí jeho smrti. A zároveň, že je výročí zvolení papeže Františka, kterého mám velmi rád.
Tomáš Halík získal Templetonovu cenu, 'nobelovku' za náboženství
Číst článek
John Templeton junior ve svém laudatiu v podstatě na prvním místě zmínil vaši činnost po roce 1968, po sovětské invazi do Československa. Teď zažíváme jinou invazi, nikoli sovětskou, ale ruskou – do země, která je nám kulturně a společensky blízká. Myslíte si, že to je vhodná doba k tomu, aby se právě velké duchovní autority moderního světa chopily iniciativy a důrazně ty věci pojmenovaly?
Docela určitě. Já si uvědomuji, že teď ten můj hlas bude samozřejmě mezinárodně více slyšen a že tahle cena dodává určitou váhu mému hlasu. To je samozřejmě něco, co je spojeno s velikou odpovědností.
Ale já už teď, protože tady vlastně tři dny odpovídám na otázky nejrůznějších médií z Ameriky, z Evropy, z různých částí světa, tak skoro při každém tom interview také hovořím o Ukrajině a o té potřebě, aby svobodný svět neignoroval tohle znásilnění Ukrajiny. A myslím si, že je to také výzva pro to, aby Evropa byla skutečně jednotná a silná. A nikoli náhodou to zdůrazňuji i tady v Británii.
